Knoflíkáři

Z filmu jsem na rozpacích. Povídky jsou propojeny skrze postavy, ale nejsou řazeny chronologicky - to je sice milé, ale není to až tak zajímavé, jak by mohlo být. Vprávění to nijak nekomplikuje. Místy je film tak explicitní, až má divák dojem, že si z něj tvůrci dělají legraci. Byl ten záběr na fotku (již mrtvých) dětí nutný? Bylo celé vyvolávání ducha vojáka nutné k tomu, aby si divák uvědomil, že "člověk je zodpovědný za své činy"? Tahle povídka je solidní kýč. (Ale má ve filmu své místo - propojuje povídky z Japonska s povídkami ze současnosti. Otázka je, proč to dělá. Proč tam vůbec to Japonsko a američtí letci jsou? Vy, kteří chápete, poučte mě, prosím. Brala bych to třeba jako jakýsi hold japonským tvůrcům, ale mám pocit, že to je trochu mimo oproti zbytku filmu. Vinu a odpovědnost zachycují jiná místa, tak k čemu ještě tisíce mrtvých japonců? Aby to mělo větší "váhu"? Což tam není i bez Hirošimy?) Abych nepsala jen negativně laděné poznámky, uznávám, že film docela šikovně drží pohromadě. Nejsilnějším momentem filmu je povídka Poslední slušná generace (ovšem ten poslední záběr ji pohřbil). Kromě příjemné absurdity, do níž sklouzla, ji kořenil ještě mrazivý pocit plynoucí z vědomí diváka, že setkání postav je vlastně bezpředmětné. (02.07.2010)

Film je svou originalitou i zpracováním vysoce nadprůměrným povídkovým sextetem, opravdu taková Pulp Fiction po česku s několika fenomenálními hereckými etudami (podobně jako v PF originálu). A přestože film hodně chválím, zcela mimo meze se vymyká neskutečný duet Evy Holubové a Rudolfa Hrušínského mladšího. Jeden z nejlepších dialogů v české filmové historii. "Nikam jsi mne nevzal... poslední měsíc", říká mi moje žena a já na to vždy a znovu odpovídám "Neživíš, tak nenapínej..." a dozvím se "Franta Brabec....".. a "A prosím Tě, jak ty bys mohl přispět?!"... a řeknu "Víš, já si myslím, že každej člověk je určenej, aby byl v něčem nejlepší, já třeba....".. a tím končím, protože ke vlaku to mám půl kilometru a venku je zima... (18.02.2007)

"Neřeš, nepátrej!" Kultovní film Petra Zelenky pro mě navždy zůstane jedním z našich nejzajímavějších a nejvtipnějších filmů. Zelenkovu filmařskou poetiku mám moc rád, stejně jako jeho styl vyprávění i témata, která si jako režisér vybírá. Z hvězdného hereckého obsazení zmíním alespoň Jiřího Kodeta, který si za Knoflíkáře po právu odnesl Českého lva. Povídky se mi líbily všechny - od skvělého úvodního "japonského" příběhu, přes Taxikáře, Poslední slušnou generaci, Pitomce až po Civilizační návyky. Zelenka jako filmař má co říct, umí vyprávět s černým humorem i vytvořit atmosféru. Výborný film. Je to zkrátka "Štěstí z Kokury." (25.12.2016)

Když jsem film viděl poprvé, ještě voněl novotou, dnes už jde o snímek pro pamětníky, ale přesto na mě působí stále stejným dojmem, což je jedině dobře. Petrovi Zelenkovi se podařilo natočit nadčasovou záležitost se svéráznými postavičkami, jež mě stále dokáže velice pobavit, ale při repríze jsem pocítil i smutek, na který se při premiéře nedostalo. Může za to Vladimír Dlouhý, měl jsem ho jako herce rád, hrál skvěle (i tady) a myslím, že nám velmi chybí (mně tedy určitě). (06.11.2020)

Najdivnejší Zelenkov film aký som mal možnosť vidieť. V prvom rade musím povedať, že poviedkové filmy mám naozaj rád, aj keď označiť Knoflíkářov za poviedkový film je hlúposť, pretože aj keď je zložený zo 6 poviedok, poviedky na seba naväzujú a hlavne spolu úzko súvisia. Dôležité je podotknúť, že Zelenka má skrátka dar vytvárať uveriteľné svety, Či už to bol imaginárny svet Nohavicu v Roku ďábla, alebo Trojanov v prípadoch obyčajného šialenstva. A tento zvláštny svet , je podaný za a) veľmi vtipne a za b) je krásne vypointovaný. Aj keď musím priznať že niektoré scény mohli byť o poznanie krajšie, lenže formálne sa jedná o dokonalý film, scény z atómovou bombou alebo v Japonsku sú natočené absolútne geniálne čo vlastne sú aj tie čo sa odohrávajú v Prahe. Myslím, že veľmi k tomu nemám čo povedať, Zelenku mám veľmi rád, jeho štýl je absolútne nevšedný a originálny a vidieť túto jeho prvotinu je pre mňa veľká česť a aj radosť. Veľmi som sa pobavil hlavne scény z Hrušinským a Holoubovou nemajú chybu. Super film. (30.03.2009)