Betlémské světlo

Betlémské světlo reflektuje současnou povídkovou tvorbu Zdeňka Svěráka. Pro ty, kteří jeho poslední práce znají, není film tak velkým překvapením, jako pro ostatní, kteří by si přáli, aby značka Svěrák & Svěrák pořád přinášela stále ty stejně líbivé (až mazlivé) zážitky. Tentokrát sledujeme cosi podobného struktuře Třech bratrů, ale v žánru pro dospělé. Svěráci se rozhodli prozkoumat svérázný svět autora a jeho literárních postav. Kořením je prohlubující se vztah s manželkou v pozdní fázi důchodového věku a pointou obrana proti strachu ze smrti. Širší veřejnost dala Svěrákům najevo, že něco takového je jim vysloveně nepříjemné a raději by to tradiční pohlazení. Pro mě bude Betlémské světlo především patřit k posledním filmům, kterým ublížila covidová opatření. A protože se ani v letních kinech nestal zázrak, situaci zachránilo až DVD a VOD. (28.09.2022)

Já jsem nečetl žádné recenze, vnímal jsem pouze, že ohlasy nejsou nikterak nadšené. Vzhledem ke svému spíše vlažnému přístupu k tvorbě Jana Svěráka, kterou zbytečně nepřeceňuji, jsem nic neočekával a zašel po dlouhé době do kina. Rozpačitosti, rozporuplnosti a zmatenosti rozumím. Základní námět se mi ale líbí, měl by potěšit každého čtenáře či čtenářku. Bohužel mě zajímala a bavila pouze dějová linka základní a ta s Kotkem a Voříškovou, Vetchého jsem nepochopil vůbec a Javorského dějová linka se mi líbila až v samotném závěru, který završil celý film a dostál svému názvu. Herecky září především ženy Kolářová a Voříšková, avšak Javorského nelze pominout nikdy v ničem. Celkově je to u mě mezi třemi a čtyřmi hvězdami, takže dnes jsou to lepší tři hvězdičky. A nejlepší je samozřejmě plakát s Voříškovou a žehličkou, vizuálně nádherný a nápaditý. Dnes jsme s přítelkyní koupili novou žehličku, tak si rovněž nafotíme nějaký podobný :-) (20.03.2022)

Tohle bylo fakt strašný... Tu scenáristickou hrůzu si osobně vysvětluji tím, že Svěrák senior je spisovatel z hodně staré školy, a je to z toho strašně znát - osobně by mi bylo z takového filmu trapno už někdy před 10 lety, natož dnes. Ale co už, nakonec jsem si řekl, že podobně jako měl Menzel svoje Donšajny, může mít i Svěrák Betlémské světlo jako nelichotivý poslední pomníček, u něhož panuje vzácná shoda, že nic horšího nenatočil. Aneb tohle je asi ten typ filmu, u něhož platí, že nemůžeš-li o něm říct nic pozitivního, je lepší mlčet. (17.12.2022)

Osvědčená tvůrčí značka Svěrák & Svěrák opět připravila vyhledávaný komfort pro všechny divácké kategorie. Nejedná se sice v žádném případě o scenáristické ani jiné spasení českého filmu, ovšem Svěráci se duchem vrátili k Vratným lahvím. Jsem si jist, že při své tvůrčí práci na tenhle svůj úspěšný film pomysleli a chtěli na něj nějakým způsobem navázat. V tomto filmu lze nalézt hned několik styčných bodů: velmi podobná až totožná herecká sestava ve vedlejších rolích (Budař, Vetchý, Táborský, Macháček) a hlavně opětně Daniela Kolářová po boku Zdeňka Svěráka a jejich neustálé hašteření a špičkování. Příběh je vlastně celkem jednoduchý. Postarší spisovatel Šejnoha, který píše další ze svých povídkových knih, zažívá se svými fiktivními románovými postavami, kterými se inspiroval ze svého okolí, opravdové peripetie. Vedle toho bojuje se svojí tvůrčí krizí, zlobí ho zdraví a z rovnováhy ho vyvádí i jeho hašteřivá manželka, se kterou je evidentně už jen ze zvyku. Zdeněk Svěrák film zřetelně táhne a jeho postava je osobnostní dobrák, co každou chvíli chce diváka dojmout i rozesmát. Je třeba počítat s tím, že fiktivní postavy mají své vlastní "uvažování", takže se spisovateli v různých situacích a na různých místech zjevují a stěžují si na své nedostatky, kterými je on sám coby autor obdařil. Nejzajímavější i nejvtipnější z fiktivního leporela postav je dvojice Vojtěch Kotek, frajerský fotograf, a Tereza Ramba, nedobytná lékárnice, a jejich náhlé milostné vzplanutí. Dalšími zástupci z jiných povídek je rodina Vladimíra Javorského, úzkostlivého otce, který prosí spisovatele o zázrak pro svého retardovaného syna. Úplně nejslabší a zcela nezajímavá je linie s automechanikem (Ondřej Vetchý), co používá svérázné léčitelské metody. A docela zvláštně a originálně působí sny hlavního hrdiny o jeho skonu, na jehož poslední cestě na onen svět ho dovedně vyprovází dvojice svérázných pohřebáků v podání Miroslava Táborského a Jana Budaře. Neustálé manželské soupeření Svěráka s Kolářovou silně připomene vtipné manželské zápolení z Vratných lahví. Přišlo mně, že sice bylo o poznání méně vtipné, ovšem stále velmi filmově funkční. Magický realismus, na nějž Svěráci tentokrát hodně sází, je v českém filmu poměrně ojedinělá záležitost. Takovýto tvůrčí prvek se jim daří zvládat s nadsázkou i nadhledem. Diváci mají opět možnost zažít zručně natočenou a tak trochu netradiční filmovou pohodu. 7/10 (08.09.2022)

Oproti dilum syna s otcem Sverakovymi je to neobvykle. Jan motivy povidek otce spojil do scenare, jez vyvolava pocit pohadkove mystyky, ale chybela mi Sverakova poetika potouchleho stylu. Nic moc dohromady nepasuje. Sverak spisovatele Svejnohu hraje jako sve alter ego. Chybi emoce i napad. Humor je trochu detinsky. Film se rozpada do ruznych nalad. A moc tu nefunguji postavy. (28.12.2022)