Pyšná princezna

Šíleně smutná princezna se sice Bořivoji Zemanovi povedla ještě více, nicméně neznamená to, že by se mi na Pyšnou nějak špatně dívalo. Za to, že spoustě lidí leze krkem, a cukrovím obtěžkané vánoční televizní diváky nutí dýchavičně sáhnout po ovladači od televize, podle mě mohou hlavně její častější než časté reprízy. Lidem, kteří v Pyšné princezně hledají ideologické dvojsmysly a považují ji za komunistickou propagandu nejhrubšího zrna, se musím smát. Ne že bych jejich postřehy (tedy alespoň ty méně paranoidní) popíral, já je zkrátka dokážu ignorovat, nezajímají mě. Dívám se na pohádku, ne na filmový týdeník. Navíc když to Aleně Vránové s Vladimírem Rážem tak sluší a hudba Dalibora Vačkáře bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co pro tuzemskou kinematografii vzniklo. (23.12.2014)

Budovatelská pohádka o pyšné šlechtičně napravené poctivou prací je sice ideologicky jasným reliktem 50. let, ale je to prostě nadčasová klasika, u které nad všemi těmi paralelami mezi socialistickou a kapitalistickou zemí klidně mávneme rukou a budeme se bavit romantickou pohádkou, ve které pro jednou všechno dobře dopadne a zlo bude po zásluze potrestáno. (29.12.2019)

Pohádka s tajemstvím, které nekoupíte ani na vietnamské tržnici. Švec prchající kolem hraničního kamene se supem za hranice, aby si mohl zazpívat. Jízda na kládě. Uhlíř, kterému chodí kolem domu medvědi. Děti pojídající koláč jako mlýnské kolo. Jenom slyším o pyšné princezně a mám pocit, že je prosinec. (25.08.2010)

Pyšná princezná je o niečo slabšia, ako iné československé televízne vianočné klasiky Tri oriešky, Bol raz jeden kráľ a Cisárov pekár, čo v konečnom dôsledku znamená, že ju hodnotím solídnymi štyrmi hviezdami. Aj vďaka tejto rozprávke majú česi a slováci krajšie vianoce, ako napríklad nemci alebo rakúšania, pozrite si ich vianočný program, majú tam stále súčasné americké romantické komédie. Ja ale tie muzikálové vložky v českých rozprávkach vážne nemusím a oslava hodnôt bývalého režimu je v Pyšnej princeznej obzvlášť patrná. To je paradox, keď v komunizme, ktorý odmietal kresťanstvo, vzniklo toľko rozprávkových klasík najkrajších kresťanských sviatkov. (14.08.2012)

Klasické a navíc špičkové provedení jedné epochy poetik českého pohádkového filmu. Je samozřejmé, že lze rozeznat prvky budovatelské éry, ty jsou však právě tak patrny i u jiných klasických českých filmů té doby (CÍSAŘŮV PEKAŘ A PEKAŘŮV CÍSAŘ, DOVOLENÁ S ANDĚLEM), aniž by to patrněji ovlivnilo jejich kvalitu uměleckou i řemeslnou. Poetiky v pohádce není nikdy dost; tady se čerpala ne po vědrech, ale přímo dolévala ze sudů. V tomto rámci nevadí ani mravoličnost (tak se kdysi říkalo tendenčnosti) a mravopoučení; naopak, v mnohém jsou vlastní i literární předloze Němcové. Ústřední melodie se stala skutečným evergreenem (mj. nazpívaly Iveta Bartošová nebo legendární, předčasně zesnulá Laďka Kozderková). Postavy jakoby samy vedly své predestinované představitele (Ráž, Alena Vránová). To "samo" je pochopitelně režisér Bořivoj Zeman. A "samo" se to také po pětapadesáti letech poslouchá. Jakbyne, když je to ta PYŠNÁ ... (20.10.2007)