Šíleně smutná princezna

nostalgických 5* nemám vůbec problém dát této pohádce plný počet bodů, protože jsem ji měl odjakživa rád. Tehdejší a vlastně i současné popové hvězdy do svých rolí zapadli perfektně a Helence se dá odpustit nezkušenost (teď bych ji už neodpustil nic ;-). Prostě veselá a hravá moderní hudební pohádka, která mě vždy potěší a pobaví a beru ji jako skoro nejlepší vůbec. Navíc jsou v ní výborné a nezapomuntelné vedlejší role. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (05.04.2018)

Jedna z mých nejoblíbenějších. Hlavně díky povedenému mixu klasické pohádky, moderního světa, inteligentních dialogů a samozřejmě muzikálu. Nikdy bych netušil že to řeknu, ale Vondráčková a maličký Neckář jsou zde vynikající. Vlastně stejně jako všichni ostatní. Kdo by kdy zapomněl na dvojici Kemr - Vostřel nebo krále Záhorského a Marvana? Prostě jedna z těch velmi mála pohádek, které můžu každý rok. A miluju a maluju. (30.08.2010)

Souhlasím s některými zde a také dodávám - toto je moje nejoblíbenější pohádka. Helena byla v té době krásná princezna, Vašek na vrcholu popularity a vůbec, celé je to takové letní, vtipné a plné krásných písniček. Neznám nikoho, kdo by neznal ani jednu. Já vždycky nemohu z rádců Kemra a Vostřela kujících pikle obvyklé i neobvyklé .-). Takhle má prostě vypadat pohádka pro celou rodinu. Je tam jasný příběh pro děti i řada vtipných momentů pro dospělé. Vždy se rád znovu podívám ! * * * * * (07.01.2015)

Není snad názornější způsob, jak si udělat představu o proměnách poválečné společenské atmosféry v českých zemích, než na vývoji tzv. klasické české filmové pohádky. Budovatelská Pyšná, zavile protiaristokratická, protigermánská a proticírkevní Se zlatou hvězdou, opatrně kritický Jasného Kocour a spousta dalších, hrajících všemi odstíny ideologie podle toho, kam zrovna politický vítr zavanul. Šíleně smutná se začala natáčet v šedesátém sedmém a dokončovala se někdy kolem pražského jara; krátké svobodné nadechnutí národa před srpnovým příjezdem bratrských tanků z ní přímo čiší. Oblíbená figurka popleteného krále, tentokrát zdvojená, už nekarikuje feudální ani buržoazní, ale soudobou domácí vrchnost; válečné nebezpečí už nemá tvář souseda Kazisvěta, ale vysoce postavených pletichářů na obou stranách; silné pacifistické ladění nepůsobí jako úlitba stranické linii, ale jako autentický odraz dobových nálad; lidový humor se mísí s povážlivě intelektuálním; ryze současnou hudbu nedodávají prověření vousatí akademici, ale devatenáctiletý(!) Jan Hammer ml., kterého po srpnu a emigraci čeká kariéra světového progresivního jazzmana a rockera. — No a teď bych se mohl pustit do výčtu desítek jednotlivostí, kterých se na téhle pohádce / rodinném filmu asi nikdy nenabažím, ale už je to nějaké dlouhé, tak jmenuju jenom Dibarborova šarmantního francouzského kata (a hlavně jeho dialogy s králem Dobromyslem), přiznám se, že z princeznina songu o tom, že slza z tváře padá, mě proti mé vůli a veškeré logice pokaždé mrazí (chci věřit, že je to závrať ze zatáček té prapodivně vystavěné a přitom tak přirozeně plynoucí melodie, ale skoro mi navíc přijde, že Vondráčková tady ze sebe jedinkrát v životě dokázala dostat stejně intenzivní výraz, jako její pěvecká i lidská antipodka Marta Kubišová ve svých nejlepších kouscích), a zbytek si už nechám pro sebe. (11.01.2015)

Po Byl jednou jeden král další Zemanova bomba. Nezapomenutelné dialogy zejména pánů Vostřela a Kemra. Doporučuju povšimnout si scény, kdy jdou Vostřel s Kemrem vyzvednout "prince u ledu" a Kemr si u schodů prohlíží hliněnou formu na vánočku. Tato lehce přehlédnutelná, asi třísekundová scéna, je mým nejoblíbenějším momentem celého filmu. (25.12.2006)