Parrullat
Slogans
Slogans
Obsahy(1)
Mladý učitel Andre přijíždí do horské vesničky, kde se má stát novou posilou místní základní školy. Ke svému velkému překvapení zjišťuje, že hlavním důkazem jeho odbornosti bude výroba obrovského sloganu hlásajícího zásady komunismu. Jelikož je ve škole nový, může si vybrat mezi hesly „Vzhůru s duchem revoluce“ a „Americký imperialismus je pouze papírový tygr“. Na radu kolegy si vybere kratší verzi. Následujícího dne se po vyučování se svou třídou vydává na příhodné místo, kde z bílých kamenů obrovský slogan společně postaví. Tím ale nesmyslné úkoly, které na něj ve škole čekají, zdaleka nekončí. Každý týden přiděluje místní tajemník strany učitelům nová a nová hesla, a když se dozví, že vesnicí má brzy projet významný stranický funkcionář, zahájí obří sloganovou kampaň. S její pomocí režisér filmu odhaluje absurditu albánské reality konce sedmdesátých let. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (5)
Průměrné drama s tíživým tragickým podtextem. Ocenil bych nosnější scénář. ()
Ironické, ale víceméně úsměvé poohlédnutí za dobou, kdy otěže moci ve svých rukou svíral Enver Hoxha. Podle novely Ylljet Aliçky. Sám Gjergj Xhuvani ví velice dobře o čem točí - a je možná příjemnější a asi i rozumnější vzpomínat více na absurdno než na tragično doby minulé. ()
Albánský film Gjerga Xhuvaniho,natočený podle skutečné události, poměrně věrohodně a komplexně zachycuje život na tamější vsi, její běh v 70. letech. Děj začíná příjezdem mladého učitele z Tirany, který zde má učit biologii. Postupně začíná poznávat postupy, jaké tu fungují. Neustále tvoření poplatných a vznosných sloganů z kamenů na svazích je asi to jediné, co pojí obyvatele ve vsi (absurdnost spočívá v tom, že fyzickými tvůrci jsou děti ze školy, jenž ani neznají jejich pravý význam). I prostřednictvím těchto sloganů se projevují osobní zášti, vztahy mezi lidmi. Čirá nesmyslnost nepramení jen z otrocké tvorby sloganů, ale dává o sobě vědět i prostřednictvím komunistických schůzí. Lidé jsou nuceni poslouchat stranické diktáty, musí si být vědomi, že strana je jediná neomylná, že je pro ně vše. Učitel se snaží vznést jakýsi vzdor, ten je ovšem utnut hned v začátku. Funkcionáři mu znemožní navázání rýsujícího se vztahu s mladou francouzštinářkou, pokárají ho za zástání se naivně nevinného statkáře (nevyhýbají se ani označení nepřítele lidu). Zas tak hořké to ale není. Režisér některým scénám vdechuje lehce satirický náboj, vychutnává si některé dialogy. Pro oživení starých (ne)časů jako stvořené. ()
Scénář vychází z "Kompromisu" Ylljeta Aliçky, pojednávajícího o životě za Envera Hoxhy, jehož důležitou součástí je skládání politických sloganů z kamenů (později i cihel) na okolních svazích (tehdy skutečně rozšířené). Hlavní zápletky? Tak např. žák Festim Tosku se při hodině splete a řekne, že revisionisté jsou v Číně (místo SSSR). To vyvolá velký poprask, který neutlumí ani dobrák zeměpisář. Anebo když má vesnicí projet ve svém mercedesu soudruh z vedení, to se hned kontrolují všechny slogany po okolí a jeden z nich – "Vietnam zvítězí" (když válka skončila už před 10 lety) – opět stačí ke svolání rady. Herecky na mě udělal největší dojem místní stranický předák matematik Sabaf (Birçe Hasko), takový albánský Joe Pesci. ()
Vzdělaného mladého velkoměšťana život zavede na koloritní periferii, kde se pokamarádí s excentricky-dojemně-komickým postarším analfabetem, dostane se do konfrontací s místními pořádky a zažije jakousi nikterak hlubokou rádoby-lásku s lokální krasavicí, jež si svojí nepřístupností způsobuje neplechy. Úplnej filmovej Řek Zorbas, že jo? Teď ještě najít deset rozdílů. Oproti Zorbovi Slogany především nejsou života-oslavné ani energické. Zato vtipnější, přičemž hořký absurdní náhled je rozředěn laskavě úsměvným. Samotné obrovité slogany z šutrů, rozkládající se po kopcích, jsou filmově moc vděčná věc, jednak jakožto synekdocha, jednak skrze proces jejich skládání a následné narušení – dobytkem, deštěm, kutálející se ze svahu milující se dvojicí. A dalo se s tím určitě pohrát ještě víc! – To jsem pomyslela na Jacqua Tatiho. – Konečně, když se podíváme jako na celek na život postav tohoto filmu, a uvidíme jejich neschopnost jít aspoň v něčem proti proudu, předurčenost a fantastickou nesmyslnost jejich každodenní úporné činnosti – kterou vykonávají, aniž by ji chápali!! – může nás smutně napadnout, že tímhle stylem žilo a žije až příliš mnoho z nás, totalita-netotalita. ()