Tři přání pro Popelku

Když dva dělají totéž, není to totéž. Chápu oblibu našich Tří oříšků v Norsku. Paní režisérka si zřejmě řekla, že pokud má pohádka úspěch, stačí jí natočit v norských reáliích s norskými herci a bude mít superúspěch. Říkám si proč ne, použijí motiv, přidají svoje repliky, mají k dispozici víc peněz, lepší techniku ... Vznikla ale spíše nezdařilá kopie, vlastní invenci jsem zaznamenala až ke konci filmu. Škoda, v tomhle ohledu jsem Norům dost fandila. A proč zrovna Tří přání? No znít to mnohem lépe než Tři žaludy pro Popelku ... :) (23.12.2022)

Sice je to velká vyžíračka právě té naší Popelky, ale remaků tu máme všeho možného, tak proč né něčeho našeho? A světe div se, ono je to už 50 roků - trošku to oživit a zmodernizovat chtělo. V Norsku si aspoň nemuseli dělat umělý sníh. Rozhodně nesrovnávám s Libuškou (pro některé hrdé), ale Astrid je také moc krásná popelka, princ je sice větší ťulpas a moc kouzla nepobral, ale macecha je tu rozhodně drsnější. Líbí se mi, že trochu upravili chování postav, například popelčiny nevlastní sestry a pak i Popelka sama řekne, že se s princem znají chvíli a neměli by spěchat do chomoutu. Jen ten zbytečný nesmysl na konci s princovými kamarády si mohli odpustit. Vtipný byl dabing Trávníčkem :). (29.12.2023)

Macecha = čarodejnice co vypadá jak mix Oldmana z Draculy a Klause Kinskiho v ženskejch šatech, nevlastní ségra s tak debilním účesem, že by si na něj netroufla ani Helena B Carter v dalším Burtonově filmu, prince "hraje" nějakej Arabáč, Popelka (byť by se na ní dalo celkem koukat) je na svou roli poněkud stará, zbytečný a odfláklý digitriky a zadní projekce i u vcelku obyč scén... Jinak naprostá a předvídatelná zbytečnost srovnatelná s Disneyho/Branaghovou slátaninou, kterou nezachrání ani Gaute Storaas, byť se může snažit sebevíc. (05.03.2022)

Vorlíčkovo zpracování považuji za pohádkovou klasiku, ale zároveň to pro mě není nedotknutelné rodinné stříbro a tak jsem do norského remaku šel bez nějakých zbytečných předsudků. A vyplatilo se. Příběh v kostce zůstal tak, jak ho známe a liší se vlastně jen v detailech způsobených prostředím a dobou. Přibyla krásná norská krajina a pár decentních triků, což je v dnešní době digitálního bordelu pohlazení po duši. Co se samotné Popelky týče, tak Astrid S je k sežrání a nevadily mi ani další postavy. Zejména macecha, která vypadá jak Drákulova ségra, mě bavila a s touhle vizáží by mohla z fleku skočit do nějakého gotického hororu. Za mě celkově sice ničím výjimečná, ale i tak mile obyčejně hezká pohádka a takové už se dneska moc netočí. 75% (01.01.2023)

Tak to bychom měli.  Naše, vpravdě národní "Tři oříšky pro Popelku" (1973) mají dívčí půvab a nevinnost, ale i milé rošťáctví a vzdor Libuše Šafránkové, vtip, svěžest, fantazii, nadhled a kreativitu by mohly rozdávat a jejich hudební složka je nezapomenutelná. "Tři přání pro Popelku" vedle nich působí dosti chudě a trochu ponuře. Berou se strašlivě vážně, neumějí vykřesat tu správnou pohádkovou jiskru, která by je oživila a která by mě s nimi smířila. Tam, kde opisují, jsou jednoznačně horší ... a řídké okamžiky, v nichž volí vlastní cestu, neumějí prodat - pokaždé je z nějakého záhadného důvodu dokonale zazdí. Dokonce ani v tricích nevynikají, navzdory téměř neomezeným možnostem digitálního věku. Pravda, pyšní se pěknou polární září, ale bez té se docela dobře obejdu. Nepřesvědčivé 2,5* (05.01.2023)