Obsahy(1)
Sindibád pluje po moři v malé bárce a na svou oblíbenou loutnu hraje ukolébavky, když ho zčistajasna stáhne obří chobotnice ke dnu a vzápětí je rybami odvlečen před samotného pána podmořské říše – mořského sultána. Sultán má jediné přání, chce hrát pro sebe a svou dceru ukolébavky. Nic však nehledí na to, že náš hrdina nemůže pod vodou dýchat. Když se mu podaří sultána a princeznu alespoň trochu ukolébat, uvězní Sindibád mezi strunami malou rybu, která svým ocasem vyluzuje tóny podobné těm jeho. Sindibád doplave z posledních sil na hladinu a tam na něj čeká poslední nepotopený koráb po zuřivé bitvě, která tam probíhala. Na tomto opuštěném plavidle dorazí hrdina k neznámému ostrovu. Po pár krocích se stane terčem nemístných žertů zlomyslného opičího národa, který tento kus země obývá. Opice nutí Sindibáda k opičímu chování a tuto svou novou hračku nehodlají za žádnou cenu pustit. Naštěstí našemu hrdinovi uzraje při pohledu na čerstvé hrozny v mysli dokonalý plán. Když opice učí jeho, však on je také naučí jedné lidské zvyklosti. Po konzumaci sudu Sindibádova vína usnou opice tvrdým spánkem a on prchá ve spěchu jen na malé bárce tam, kde se cítí i přes všechna nebezpečí nejlépe, na širé moře. (J.Connor)
(více)Recenze (5)
+3* Tak dlouho jsem hledal Zemanovy krátké filmy o Sindibádových cestách, až mi jeden zdejší uživatel prozradil, že jsou všechny hezky poskládané v celovečerním filmu Pohádky tisíce a jedné noci. Věřím, že začátkem sedmdesátých let patřily příběhy k tomu lepšímu, co se tehdy natočilo, ale dnešníma očima to na mě působilo celé staromódně - jak animačně, tak i svým hudebním doprovodem. Dokonce i obsahově mi to přišlo takové neslané nemastné a ve své podstatě jsou Sindibádovi neuvěřitelné příběhy velmi podobné příběhům barona Prášila, jen víc působí pohádkově a chybí nadsázka. Mám obavy, že dnešním dětem se to tolik líbit nebude a nepochopí poetiku s jakou to bylo tehdy zamýšleno. Nezavrhuji a snad mě za moje hodnocení neukamenujete, protože zdejší vysoké hodnocení je určitě založené na nostalgických vzpomínkách starších diváků. Mě tento cyklus v dětství nějak minul - možná tím, že filmy byly v trezoru kvůli útěku Jana Třísky do zahraničí. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: X (3*MAX) ] ()
Tenhle příběh mám vůbec nejrači... A to ze dvou důvodů. První je to, jak Sindibád přečůrá mořského sultána tím, že nacpe rybu hlavou napřed do svojí loutny, která za něj ocasem hraje a sultán se neprobudí. No ale co je na celejch pohádkách nejlepší, tak sou jednoznačně opice. Nejdřív maj z hrdiny bžundu a výtlem, což samozřejmě Sindibád nemůže překousnou, tak vymyslí ten nejlepší a nejúčelnější plán a to : co takle je zkusit vožrat :o). A tak to taky vyřešil, jojo není nic veselejšího než nachcaný opice :o). Už asi vím, proč když je někdo v "tom", tak se říká, že má opici - za to můžeme poděkovat Sindibádovi :o) ()
[3,5*] Šiesta epizóda vzrušujúceho rozprávkového dobrodružstva, v ktorej Sindibáda najskôr unesie morský sultán, aby mu hral uspávanku a potom zase opice na opičom ostrove, aby tam mali nejakú zábavu (táto časť ma bavila zo všetkých najmenej). Viac potom vo všeobecnom komentári k celovečernému filmu Pohádky tisíce a jedné noci (1974). ()
Způsob, jakým Sindibád vyzrál na zlomyslné opice, je vážně ultravtipný :) ()
Krátké , ale výborné!! ()