Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Adoptivní desetiletá Jody prožívá těžké dětství. Ve škole si na ni zasedla ředitelka, ze spolužáků ji nikdo nemá rád a doma se nevlastní otec Don s manželkou Barbarou každý večer hádají a směřují k jedinému možnému řešení - k rozvodu. To se však Jody nelíbí a snaží se jejich vztah dát dohromady, nechce totiž ztratit Dona na kterém lpí. Proto každý kdo se jí postaví do cesty, z nevysvětlitelných důvodů umírá. (Rodriguez)

(více)

Recenze (6)

SeBig 

všechny recenze uživatele

Já bych se tedy moc neoháněl, že jsem tohle viděl.. je to film kvalitou připomínajíc levný televizný braky z 80 let s dost nevýrazným obsazením a strašně slabýma scénama. ()

kaposlav 

všechny recenze uživatele

Film nie je až tak zlý ako by naznačovalo hodnotenie. Pozeral som to v mizernej kvalite z netu, kde to niekto nahodil zo starej VHSky a to samozrejme narušuje dojem z filmu. Film my pripomenul podobný film Mikey - Dieťa zločinu (1992), ale ešte sa my niečo marí, že som videl ešte jeden, alebo dva dosť podobné filmy. Śkoda, že niektoré filmy zo začiatku 90tých rokov tu na čsfd majú len pár hodnotení a ostali v podstate v zabudnutí pri tom porevolučnom návale filmov zo západu a nástupu VHSiek a káblovej TV. V pamäti tak ostanú útržky istých filmov, ale nájsť ich ako sa volali a ešte ich aj zohnať s dabingom je dosť ťažké. ()

Adramelech 

všechny recenze uživatele

Pěkný film o holčičce, kterou není radno naštvat. Při sledování mě napadlo, jestli jsem si náhodou nezadělal na podobný problém. Nedávno jsem šel ze schodů v domě, kde bydlím. Na podestě seděl asi dvouletý klouček a příšerně řval. Jeho maminka stála vedle něj a rezignovaně čekala, až se dítě vyvzteká. Protože jsem na kluka nechtěl šlápnout, řekl jsem mu, že sedět na schodech není zdravé, popadl jsem ho a postavil na nožičky. On na mě zarytě hleděl, evidentně naštvaný, že jsem mu pokazil vystoupení. Všimnul jsem si, že nemá v očích slzy, takže ve skutečnosti nebrečel, nýbrž jenom dělal brajgl. Jeho maminka mi poděkovala za pomoc, popadla kluka za ručičku a oba pokračovali v chůzi do schodů. Zaslechl jsem, jak se jí dítě na něco ptá, ale nezachytil jsem, o čem je řeč. Uvědomil jsem si, že ten kluk je na dva roky dost veliký a že z něj jednou bude chlap jak hora. Co když chtěl vědět, jak se jmenuji, aby mě za dvacet let mohl vyhledat a pořešit se mnou, jak jsem ho proti jeho vůli postavil na nožičky? ()

Reklama

Reklama