Kontakt

Ach, ty zatrolený Hollywoode... Téhle tvojí sáhodlouhé selance nějak chyběly koule. A nemyslím ty, ve kterých se létalo za Standou Hložkem na Vegu. Co se týče oné náboženské otázky, napadá mě, jestli fanatičtí věřící hledající Boha, a fanatičtí vědci hledající mimozemšťany, nehledají náhodou jedno a to samé? Vede mě k tomu resumé poroty, podle které nevěřící člověk nemá právo létat za Marťany. Škoda, už jsem si leštil kombinézu... Abych ale Robertovi jenom nekřivdil; je docela možné, že kdyby mi v sedmadevadesátém nebylo usmrkaných devět a zašel na tohle do kina, mluvil bych asi jinak. Takhle mi však Kontakt nepřišel ani z poloviny tak zábavný, jako stejnojmenná slovní hra. (20.02.2012)

Volně plynoucí sci-fi s náboženským podtextem vás donutí přemýšlet, jestli tam přeci jen někde v té načernalé dáli něco není.. Kontakt sice nedisponuje délkou světelného roku, přesto si mohly střihačovy nůžky na některých místech mírně zaskotačit. Závěr konfrontující vědu a víru zanechá spoustu otázek a pramálo odpovědí. Zrnění na záznamu je jasné jako facka, ale jaká byla na Veze sledovanost slavnostního zahájení berlínské olympiády? (29.08.2008)

Děsivě úžasné intro předznamenalo ještě větší konsternaci (v pozitivním slova smyslu), která přišla na konci druhé hodiny. Úvodní část (trvající asi hodinu a půl) byla takovým nutným zdlouhavým "zlem" (i tam byla ale samozřejmě spousta dobrých momentů), jež připravila půdu pro nesmírný vesmírný zážitek, který o to více vynikl. Sice ta část jakoby z Vesmírné odysey vypadla, ale je snad ještě o něco působivější. Škoda té akcentace citovosti. Zejména ze strany těch druhých mi přišla nesmyslná. Naopak důraz na duševno (respektive náboženství) byl velmi na místě, tak nějak by to asi bohužel skutečně probíhalo. Jinak celkově je to velmi pozoruhodná science fiction s perfektní gradací, mnoha scénami, co skutečně stojí za to, ale také mnoha, které byly skoro i nadbytečné a pár, co uznáníhodným vyzněním snímku i trochu zacloumaly ( např. počet lidí, kteří zjistili skutečnou délku zrnění...). Neodpustím si ještě poznámku k hudbě, protože Alan Silvestri se asi taky ocitl v nějakém zvláštním přístroji na dilataci času a i do Kontaktu udělal alternativní soundtrack k Forrestu Gumpovi. (04.04.2009)

Sci-fi, které se dá věřit. Zemeckisova urputná orientace na hlavní ženskou hrdinku, s níž se opakovaně vracíme do jejího dětství, může být zpočátku úmorná a zdlouhavá, ale nakonec je to právě psychologický portrét odstrkované ženy plnící si své životní sny, který vyprávění dominuje a připravuje solidní emocionální základy pro závěrečnou intradimenzionální nadstavbu. Těžko sice soudit, ale politicko-společenská hysterie ohledně navázání kontaktu s okolním vesmírem je znázorněna velice autenticky a inteligentně, a přestože tempo by chvílemi prohrálo v rychlosti i s profesorem Xavierem, závěr je natolik povedený, oslovující a vizuálně půvabný, že úspěšně zacvakává všechny průběžné nedostatky do přesvědčivého a smysluplného systému - a takových sci-fi není opravdu moc. (07.03.2017)

Scénář: James V. Hart, Michael Goldenberg .. Bůh prostě není, jen si ho vytvořilo lidstvo, když jim bylo smutno. __ Dobrý nápad, ovšem úlisná režie, moře schématických klišé a těžkopádná délka uberou dosti bodů. Stejně tak náboženské kecy okolo zachyceného signálu a posuzování vhodnosti kandidátů podle množství jejich víry před prvním poklusem odcestovat. Pokus druhý je rozhodně vizuálně zajímavý, ovšem sentimentální kontakt nějaké vyvrcholení úplně pohřbil a tečka v podobě zatajeného osmnáctihodinového záznamu už nepříjemnou pachuť nezvrátila. Jiná nenápadná sci-fi z téhož roku - Gattaca - je mnohem lepší a chytřejší. (13.10.2007)