Femina ridens

Nadčasový, pozoruhodný, úchvatný, elegantní, film natočený ve velikém stylu, každá minuta filmu, každá scéna, to je dokonalost sama o sobě, prostě pecka, klenot, jak je libo, jinak ale skutečně jeden z nejoriginálnějších a nejnápaditějších italských filmů z konce 60s co jsem kdy viděl a možná dokonce vůbec. Skvělá stylová (lehký nádech avant-gardy) pop-artová věc s fantastickou psychedelickou scénografií, skvělou vizuální stránkou a kamerou, která dokáže udržet vzrušující pohled na senzační, značně omezený interiér v čistě art/ futuristic designu (jo tohle byla věc, všecky ty úžasné moderní dekorace, spolu s těmi všemi abstraktními obrazy!), film zároveň klade i velký důraz i na nejrůznější detaily. Impozantní byla např. obří socha ležící ženské s doširoka rozevřenýma nohama (jako když rodí) - kde se nachází vstup do jejího utrobí! Příběh zůstává výhradně omezen na vztah Leroye a Lassander, nalezneme v něm krom vskutku bizarní erotiky i tyto prvky - misogynii, voyeurismus, sadismus, S&M hry, ale i třeba humor. Fanda euro-sleazy a trashe si přijde skutečně na své. Celé je to ale velmi inteligentní, rafinované, smyslné a zábavné s mnoha zajímavými zvraty a s suprovým, leč možná trochu předvídatelným závěrem (ale to vůbec nevadí). Snímek má úžasné obsazení, krásná Dagmar Lassander - herečka původem z Čech (nikdy jsem ji moc nemusel, měl jsem vždy za to že neumí moc hrát - asi jsem změnil názor), balancující zde mezi dvěma rovinami (smyslnost, strach), kdy obě zvládá na jedničku, a na druhé straně perverzní narcista - s ledovým výrazem v obličeji Philippe Leroy jako její partner, oba ve svých rolích téměř dokonalý. Pro Dagmar to byl v její později velmi úspěšné filmové kariéře, velmi výrazný úspěch a dobrý posun vpřed, herečka tu má neuvěřitelně silnou obrazovou přítomnost, často se převléká a mění i svou vizáž. Tento film skutečně plně odkrývá nahotu a krásu těla Dagmar Lassander (tak jak se píše v její biografii) tak jako nikdy předtím a ani snad potom. V jedné pamětihodné scéně tady (schválně jestli uhádnete v jaké?) je opravdu téměř nepřekonatelná, to s jakou smyslností, hravostí, lehkostí a vůbec svým vlastním stylem tuto památnou scénu (jednu z z nejvíce nádherných a erotických chvil z celé italské kinematografie té doby!) zvládla, to se jen tak nevidí. Napovím jen, že tam zazní podle mě vůbec nejlepší skladba filmu "Sophisticated Shake". Podmanivé a ohromující skóre Stelvia Ciprianiho dobře pasuje i co se samotného prostředí týče. "Femina Ridens" je po všech stránkách vskutku pozoruhodný debut režiséra Schivazappa, který v historii italské kinematografie tímto svým filmem nastavil skutečně velmi vysokou laťku, a je pro mě zcela nepochopitelné že na tuto svou vysokou úroveň, už nikdy v životě nenavázal, nebo se ji alespoň nepřiblížil, což je opravdu veliká škoda, protože talent rozhodně měl. Je to asi jako v hudbě, kdy se skupině nebo zpěvákovi podaří napsat veliký hit (který se hraje dodnes) kdy ale později už na svůj úspěch nikdy nenavážou. Vybroušený sexy briliant - umělecké dílo a skutečně zážitek který se vám nejspíš už navždy vryje do vaší paměti. Pokud na film náhodou narazíte, nenechte si ho rozhodně ujít. Vřele doporučuji všem! Nedoceněný a neprávem přehlížený a opomíjený klenot, který si zaslouží určitě větší pozornost a publikum. Podobné filmy; "Venere in pelliccia - Le malizie di Venere", "Venus in Furs", "Lo strano vizio della signora Wardh", "La donna invisibile" nebo roztomilý "Diabolik". (16.10.2012) (méně) (více)