Den Šakala

Včera byl u mě Den šakala, který mě absolutně nadchl. Velmi přesvědčivý politický thriller s naprostou absencí super hrdinů a šťastných náhod, za to oplývající těžkou dřinou, skládáním jednotlivých střípků, událostí, faktů do souvislostí, vyhodnocováním a vytvářením logických závěrů. Zabránit atentátu na de Gaullea má prioritu č.1 a bylo to vidět. Přestože má snímek dvě a půl hodiny, nenudil jsem se ani jednu minutu, fakt super! (pozor na ubohoučký a slaboduchý americký remake z roku 1997 - Šakal). (21.02.2010)

Pomalý film točený skoro až jako dokument. Milovnící současného módního trendu digitalních kamer a realičnosti by zajásali. Ovšem mně Šakal chvílemi spíš uspával a nudil. Gradace žádná. Dramatická hudba, výrazné herecké výkony. Nic z toho. Opravdu skoro dokument. Leč perfektně udělaný a působivý, ikdyž rozvleklý. Doporučuji těm co se jim líbil nový Fincherův Zodiac. (13.09.2007)

Z hlediska časového odstupu považuji za velmi zábavné, že když chce najatý Šakal picnout prezidenta de Gaullea mezi oči, tak se mu v tom bezpečnostní složky snaží zabránit celosvětovým zběsilým listováním v kartotékách. Svět špionáže i kontrašpionáže totiž teprve močí do analogových plenek, informace se raději předávají z úst do uší v parcích či zběsilými jízdami kurýrů na motorkách, ale to nic nemění na tom, že tento snímek atmosféru rozhodně má. (13.06.2012)

Perfektní pomaloučká precizní krimi, kterou si nepouštějte když venku prší anebo je zima, ale v létě navečer nebo až po západu slunce, když se ještě rozpálený vzduch nad asfaltem tetelí, lístky bazalky za oknem jsou povadlé a lidé sedí doma, unavení i koukáním. Anebo v létě na chatě, když se soumrakem konví zalejete nakladačky, rajčata i květák, a šťastní slimáci pomalu vylezou z dírek v hlíně či z pod kamenů a v tom dočasném vlhku si lebedí. Zinnemannův thriller vyzdvihuje skvělý starý český dabing, jemuž vévodí medový hlas Eduarda Cupáka jako přilepený sympatickému modrookému zabijákovi v podání Edwarda Foxe. Připomeňme si, že češtinu vyrobilo Filmové studio Barrandov dabing pro ČST Praha 1977, režii vedl (světe zboř se) Vít Olmer. Šmejdu od Řitky video se vyhněte obloukem o poloměru Francie, přetáčení takové klasiky by mělo být trestné. (06.08.2012)

Hned po úvodní, dost strhující rekonstrukci skutečné události jsem si uvědomil, že na de Gaulla jako prezidenta přeci žádný ÚSPĚŠNÝ atentát spáchan nebyl, neboť jeho politická kariéra skončila až odstoupením po bouřlivém roku 1968... a teď jsem začínal mít před sebou přes dobré dvě hodiny zpracování na detailní přípravu něčeho, o čemž vím, že dopadne neúspěšně a s tím hned pocit, že mě tento thriller tudíž nebude napínat. Chvílemi jsem ještě v některých scénách bojoval s chladným odstupem, jakým tento britský snímek zasazený do Francie oplývá, i chladem dýchajícím na mě z titulního (a pro mě ze začátku i dost nezajímavého) antihrdiny. Mistrovství tvůrců Šakala spočívá v tom, že už zanedlouho poté jsem jako přikovaný sledoval celý proces dění ze dvojího pohledu a zůstával navzdory všemu zmíněnému nesmírně napjatý až do konce. Rafinovanost i nesnadné se potýkání s různými překážkami pro atentátníka nebraly konce a s rozjedem složitého detektivního pátrání, důmyslného sledování a zorganizování zásahové akce mě film začal fascinovat. S příchodem Michaela Lonsdala na scénu (už poněkolikáté mě překvapilo, jak je tento dříve nenápadný poskok z francouzských komedií skvělým hercem!) navíc Šakal nabral protipól výrazné sympatické a odhodlané postavy, které šlo plně fandit. A byla to záhy skvěle rozehraná partie, u níž jsem pak vůbec nebojoval s předlouhou stopáží. [90%] (05.03.2023)