Odtud až na věčnost

Chápu, že pár let po válce zacílil Zinnemann na ta správná místa a také je trefil. Z dnešního pohledu mi ale tenhle slavný snímek přinesl jen zklamání. Děj je na můj vkus až nečekaně roztříštěný. Sledujeme několik paralelně se odvíjejících linií, které ale netvoří žádný jeden sepjatý celek. Naopak, měl jsem pocit, jako kdybych sledoval spíš nějakou telenovelu, které se z nějakých záhadných důvodu upsali slavní herci. Za celou dobu mě navíc žádný moment z té nudy nijak nevytrhl, nenaznačil mi, že bych měl ve filmu hledat něco víc, než jen nepřirozeně se tvářící melodramatickou limonádu. Velké oscarové zklamání. 4/10 (18.12.2017)

„Takže už víme, jak na tom jsme, chlapče?“ - „Já vím, jak na tom jsem. Člověk, co nejde vlastní cestou, není nic!“ - „Člověk mohl jít vlastní cestou možná v dobách osadníků. Dnes musí spolupracovat!“ Jenže Robert E. Lee Prewitt je paličák, kterému se spolupracovat nechce…Starý (dobrý) Hollywood. Těm oscarovým žním se až tolik nedivím, už jen z hereckého hlediska je to poměrně luxusní záležitost (Clift, Sinatra, Lancaster, Reed). I z řemeslného hlediska z toho jde cítit kvalita (pominu-li nutné zlo v podobě úsměvných zadních projekcí) a z hudební složky jsem zas nedokázal dostat z hlavy Re-enlistment Blues. Ale bavily mě i obě dějové linky. Možná jsem se trochu divil, že se „onomu“ útoku věnovala pouze tak krátká část stopáže, avšak o to víc měl divák možnost poznat hlavní hrdiny. A svým pochmurným vyzněním mě překvapil také závěr, takže za mě spokojenost a solidní 4* navrch. „Mám armádu rád.“ - „Ale ona tebe určitě ne.“ - „Když má člověk něco rád, neznamená to, že se mu ta láska vrátí.“ - „Jo, ale to platí i o lidech.“ (17.01.2021)

Čest, kamarádství a láska. Kritický pohled na život vojáka, který se odmítne podřídit systému protekce. Prosinec 1941. Pearl Harbor...To vše a mnohem více je zdařilá filmová adaptace zirka 850 stránkového románu Jamese Jonese. Vynikající herecké výkony, které se hned tak nevidí a jedna nezapomenutelná milostná scéna ( Burt Lancaster a Deborah Kerr), která vstoupila do dějin filmu. Zajímavá jsou fakta z natáčení. Tehdejší prezident studia Columbia Harry Cohn, chtěl do role vojína Roberta E. Lee Prewitta obsadit Alda Raye nebo Johna Dereka, herce, kteří měli smlouvu se studiem. Režisér Fred Zinnemann ale tvrdě prosazoval Montgomeryho Clifta, který ale podle Cohna byl pro roli nevhodný. Nakonec po hádkách režisér Clifta u studia prosadil za honorář 150 000 USD a jeho výkon je skvělý. Stejné to bylo s ústřední rolí seržanta Miltona Wardena, kde studio chtělo obsadit Edmonda O´Briana. Naštěstí roli za 120 000 USD dostal Burt Lancaser, který předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů. Také s obsazením nymfomanské Karen Holmesové to nebylo snadné. Studio preferovalo hereckou veteránku Joan Crawford, která ale roli odmítla hrát a tak ji nahradila Deborah Kerr. No a pro roli Prewittovy lásky, hostesky Lorene počítal Zinnemann s Julií Harris. Cohn ale roli nabídl k nelibosti režiséra Donně Reed. No a tehdy zrovna ve velkých problémech slavný Frank Sinatra chtěl třeba i zadarmo hrát vedlejší, ale důležitou postavu Angela Maggia. Tak dlouho u Cohna loboval, až roli za směšných 8 tisíc dolarů dostal. Satisfakcí mu byly potom zlatá soška Oscara, kterou za herecký výkon ve vedlejší roli dostal. Armáda moc nakloněná natáčení na Havaji nebyla, kvůli ne zrovna lichitivému zobrazení vojenských praktik ve filmu. Nakonec byla 41 dní nápomocna za 2 miliony dolarů. Film měl premiéru 4.8.1953 a s výdělkem 18 mil. USD se stal desátým nejvýdělečnějším filmem dekády. Získal celkem 8 Oscarů z 13 nominací: Nejlepší film (Buddy Adler), Nejlepší režisér (Fred Zinnemann), Nejlepší herec ve vedlejší roli (Sinatra), Nejlepší herečka ve vedlejší roli ( Reed), Nejlepší scénář (Daniel Taradash), Nejlepší černo bílá kamera (Burnett Guffey), Nejlepší zvuk (John P. Livadary), Nejlepší střih (William A. Lyon). (20.09.2008)

Voják armády Spojených států James Jones se od Pearl Harboru až do roku 1944 probíjel řadou bitev v Tichomoří (z jedné takové vznikla Tenká červená linie) a po studiích začal psát. Jeho nejslavnější bestseller zaujal Freda Zinnermanna a vznikla tahle válečná klasika ověnčená Oscary a velkými hereckými jmény. Odraz jeho vzpomínek a pocitů je místy hodně silný, potěší skvěle vykreslené charaktery vojáků, ale dnes? Dnes už vážně ne. Možná je to nefér, ale víc dát prostě nemůžu. (25.10.2016)

Dej filmu som pred zhliadnutím nepoznal,ale vidím Havaj , rok 1941 a mňa ihneď napadlo, že sa to bude určite točiť okolo útoku na Pearl Harbor. Lenže po hodine ani náznak a končila takmer druhá a vravím si, že som sa mýlil. Nakoniec k japonskému útoku predsa len došlo, ale jeho úloha vo filme je skôr okrajová a film by sa bez neho určite obišiel. Hlavným hrdinom je nezlomný vojak, ktorý nedá na armádu dopustiť, napriek tomu, že mu vojaci a nadriadený robia zo života peklo. Šikanovanie a buzerácia ho aj tak nezlomia a jeho odolná a tvrdohlavá povaha pripomenie frajera Lukeho v podaní Paula Newmana. Dôjde dokonca aj na kopanie a zasypávanie jamy. Film sa takmer kompletne odohráva na vojenskej základni alebo v jeho blízkom okolí a nebyť krátkeho japonského útoku, tak sa tento "vojnový" film zaobíde bez jediného výstrelu. S tak silným príbehom to bez problémov funguje aj po takmer 60-tich rokoch. 80%. (27.09.2011)