Obsahy(1)
Dokumentární esej o nutnosti chránit lesy, která nemoralizuje, jen v krásných obrazech dává do kontrastu současnou realitu. (sator)
Recenze (1)
Václav Hapl se hrstkou filmů ze sedmdesátých let nesmazatelně zapsal do historie českého dokumentárního filmu. Přispěl do ní svébytnou formou vědecké reflexivní eseje, pro niž je charakteristický způsob práce s faktickou skutečností. Tu se Hapl usiloval vždy postihnout globálně – analyzoval její jednotlivé momenty, aby je zase složil v celek na vyšší významové úrovni. Film se mu stal možností hledání pravdy o světě, o místě člověka v něm. V humánním přesahu se snažil najít jednotu obsahu a formy, v níž by exaktní nevylučovalo meditativní a poetické a kde by výtvarná stylizace nebyla v rozporu s vědeckou informací. Ve filmové eseji Lesy umírají tiše se režisér snažil snad nejvíce zúžit odbornou tematiku, aby ji poté mohl o to více použít ve svém vlastním fatálním tématu. V komentáři ekologicky laděného filmu, výjimečného krásou obrazů kameramana Jana Malíře, vynechal konkrétní statistické údaje a snažil se o větší obecnost, o vyjádření poselství, mementa, nabádajícího diváka k pozornosti a zamyšlení nad osudem lesů. ()