Člověk do každého počasí

Velmi povedený historický film v tom smyslu, že je zde skvěle zachycena doba, ale především pak intriky, které jsou s osobami, jež jsou zde prezentovány, spojeny. Thomas More mě rozhodně zajímavý život a narodila se do doby, která mu nepřála. Nebyl tak přímo mužem do každého počasí, ale jinak by jeho osud nebyl tak zajímavý. Skvělé herecké obsazení! (16.04.2016)

Když nechcete ani ve vysokých politických kruzích přijít o svědomí, počítejte s tím, že dříve nebo později nejspíš přijdete o hlavu. Vím, že žijeme v cynické době v níž je machiavellistický přístup k věci považován za standart a možná i ideál. V době, kdy jsou lidé s upřímností a morálními zásadami považováni často za hlupáky a naivky, kteří v životě prostě neumí chodit a nikam to nedotáhnou. A přesto (nebo právě proto) je tak strašně potřeba připomínat odkaz takových lidí, jako byl Thomas More. Lidí, kteří se nenechají zastrašit neúspěchem, posměchem ani většinovým názorem. Lidí, kteří ve své don quijotovské snaze možná přicházejí o život, ale jejich duch a ideál zůstává nezlomen a dodává odvahu dalším a dalším poctivým lidem s rovnou páteří... (20.05.2018)

"Bůh stvořil anděly kvůli nádheře, zvířata pro jejich nevinnost a rostliny pro jejich jednoduchost. Ale člověka stvořil, aby mu sloužil svým rozumem s celou složitostí své mysli." - Kdyby všichni právníci byli jako Thomas More nebo Gándhí, naše planeta by pravděpodobně mohla směle kandidovat na titul nejlepšího místa ve vesmíru. Člověk, který dokáže doslova za každého počasí nezradit své svědomí vždycky byl trochu osmým divem světa - proto je téma tohoto skvělého filmu na motivy (prý rovněž skvělé) divadelní hry tak nadčasové. Čechům zabila politika Jana Husa, Angličanům Thomase Mora - a potom další hromady takových, často bezejmenných. Protože jak říká jeden policista v jisté knize Raymonda Chandlera: "Tahle práce je jako politika. Potřebujeme ty nejlepší lidi - ale musíme pracovat s tím co máme." - Jenže pokusit se to změnit je povinností každého z nás, dodávám (s nadutostí sobě vlastní) já. Jako to zkusil Thomas More. (16.06.2005)

Vím, že v době natočení filmu neexistovala Wikipedie, ale když mě to přišlo tak nějak wikipedicky povrchní, nemůžu si pomoct. Herci hrají skvěle, některé repliky (zvláště ta o tom být šťastný jako učitel) se mi moc líbily, kamera kouzlí, jak jen může, přechody mezi obdobími nebo časovými rovinami jsou dokonale řešené, ale celé je to takové... strašně černobílé. More je prostě klaďas bez pochyb a na smrt jde se vztyčenou hlavou (i když v realitě vskutku pochyboval, jako každý), král (jehož neúčast v poslední hodině filmu mi tedy hodně vadila, chtěl jsem znát jeho názor na celou věc) je prostě podán jako trochu pošuk, Cromwell a Richard jsou krysy par excellence, přítel je prostě přítel navzdory všemu... Snad jediný, fakt jediný, kdo měl nějaký ne-černobílý charakter, byl kardinál Wosley naprosto skvěle zahraný Orsonem Wellsem. Ale jinak mě to hodně zklamalo navzdory všem filmařským kladům, protože historka je pojata a podána zhruba stejně jednorozměrně a povrchně, jako by to točili dejme tomu pro TV Noe. (03.09.2021)

Film o neposkvrnitelném svědomí a o nezdolné víře, kterou náš hlavní hrdina postavil i před rodinu a to o pořádný kus. Hádejte o jakou víru se jednalo? Samozřejmě, primárně o víru v Boha. Pokud se pokusíte v tomto filmu hledat nějakou uměleckou složku, tak se asi spálíte. Zahrán je samozřejmě výtečně, ale vše ostatní je maximálně průměrné. Film vyniká výhradně svojí myšlenkou a svým poslestvím, které už ovšem dávno spláchl proud času a jsem si jistý, že na mnoho soudobých lidí, včetně mě, už žádný dojem neudělá. Film je servírován tak protivnou cestou, že se neubráním konstatováním, že se u něj dobře spí. Probudit vás dokáže pouze charismatický Jindřich VIII, který někdy rád křičí. Odpad nedávám pouze proto, abych neměl špatné svědomí. (06.08.2013)