Dům pro dva

Nechce se mi věřit, že tenhle docela opomíjený film vznikl v Československu, působí na mě jak z jiné země, a přece (nebo možná právě proto) odráží pochmurnou dobu nejistoty orámovanou bezútěšným panelákovým prostředím. Naše socialistická společnost tu byla vykreslena opravdu odpudivě a dost tomu napomáhá (zde určitě ovšem ne záměrně) neméně odpudivá hudba 80. let (jediná věc, která mě vyloženě štvala). Vetchý nehraje, ne, on je přímo tím floutkem a frajírkem – a závěr, bolestné pochopení sebe samého, naprosto parádní… Takovéhle české filmy mi dnes chybí… (16.01.2006)

Dosti depresivní film. Drama jedince ukryté v mechanické stereotypnosti své doby. Iracionálnost proti skoro nesnesitelné racionalitě - Dan a Bóža. Ničící vítr a uklidňující vánek. Pro jednoho je jen tady a teď, pro druhého hlavně zítřek. Velmi slušná režie a skvěle vybraná ústřední dvojice i jejich matka. Vetchý a jeho akrobatický poloblázen a Schmitzer se svým zamlklým samaritánem spěchají na autobus. Jde o to, jaké místo zaujmou. Velmi trefná hudba podtrhuje mé pozdější vyšší hodnocení. (22.03.2012)

Byli jednou dva bratři... Film režiséra Miloše Zábranského se, jakkoliv zůstává ohraničený reálnými situacemi i dobou, v níž se odehrává, zcela vymyká zažitým konvencím i společenským normám; revolta je tu přítomná nejen v chování a postojích nespoutaného Dana, ale především v celkovém pojetí Rážova scénáře. Hledání osobní identity v soukolí času a vlastní zodpovědnosti se do celospolečenské debaty vrací prostřednictvím tohoto filmu s až překvapivou intentizou a razancí. Míra otevřenosti, ať už máme na mysli explicitně nasnímané záběry soulože či porodu, nebo třeba jemné reminiscence víry a nadpřirozených symbolů, v kontextu doby (1987-89) rozhodně překračuje dosud povolené mantinely. A jak pro pětadvacetiletého Ondřeje Vetchého, který už tehdy potvrzoval, že i mezi mladými rostou výrazné osobnosti s mimořádným talentem, tak pro o generaci staršího Jiřího Schmitzera se Dům pro dva stal jistou satisfakcí, velkou příležitostí, již oba herci v žádném případě nepromarnili. Žel, další tvorba Miloše Zábranského je už úplně jiná kapitola. (14.09.2019)

Naprosto dokonele depresivní snímek. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem měl chuť rozkousat si prsty. Naprosto dokonale vykreslená šeď panelových domů (v jednom bydlím také). Při pohledu na pracující mašiny v socialistické fabrice mi stávali chlupy na všech částech těla. Tak skvěle vykreslený stereotyp všedních dnů ještě nebyl ve filmu k vidění. Ondřej Vetchý se do své role nádherně vžil a zahrál svou úlohu bravurně. Moc se mi také líbil vztah bratrů - jeden den se nenávidí, druhý den je jeden druhému jediným, kdo dokáže porozumět tomu, co právě prožívá. Toto vše doplńuje skvěle napsaný a hlavně natočený scénář. (07.07.2005)

MOŽNÝ SPOILER! Psychologicky laděný příběh o dvou rozdílných bratrech v podání Jiřího Schmitzera a Ondřeje Vetchého tvoří absolutní špičku československé kinmatografie 80.let. Jedná se o jeden z mála čistě spirituálních českých filmů. Postava Bóži (Schmitzer) je zobrazením novodobého Ježíše v kulisách socialistického sídliště. Čte Bibli, v kritických situacích se obrací na duchovno a je v kontaktu s něčím nedefinovatelným nad sebou. Má zvláštní léčitelské schopnosti. Nezištně pomáhá druhým, zejména bratrovi, aby za tyto skutky poté sám trpěl. Vše podtrhuje nádherná scéna jeho smrti, kdy ho srazí nákladní auto a Bóža umírá na deskách, které jsou pod něj srovnané do kříže. jeho smrt předznamená torjí symbol černého koně jakožto dvě varování a třetí úder. Dan (Vetchý) je naopak ztělesněním ďábla, jak svým vzezřením, tak i chováním. Jeho hlavním životním krédem je "dej Bože lehko". Na jednu stranu má pocit, že je mu ubližováno, na druhou stranu on nedělá nic jiného než ubližuje ostatním, hlavně tedy bratrovi. Tak jako Ježíš měl svou smrtí otevřít oči všem hříšníkům, stejně tak až smrt Bóži přiměje Dana, aby se aspoň na chvíli na sebe podíval do zrcadla a nestačil se divit. Divákovi, který tento spirituální modus filmu nepřijme, je jednoduše z Dana na blití a Bóžovi se diví, jak může být takový blbec a vše si nechat líbit a naopak ještě pomáhat. Jenže když on je ten Ježíš - Ty po mě kamenem, já po Tobě chlebem. (25.02.2008)