Omámení a zmatení

Dazed and Confused chce být, a dost možná i je, American Graffiti pro jinou generaci. Trochu slabší, snad proto, že i na první pohled nezávislejší, ale na konec velmi fajn. Z prvu se Linklater snaží jakoby nezaujatě snímat dialogy jako by to byla realita - styl je trochu odtažitý. To se projevuje i na absenci nějakého skutečného dramatu nebo třeba romantizující linky. I když tam tyto prvky jsou, nemáte pocit, že vám někdo podsouvá jejich výklad nebo svůj názor. Prostě to tak je. Ale s přibývajícíma minutama do sebe začnou věci víc zapadat a člověk si některé postavy oblíbí. Je to bezstarostné, uvolněné, o moc tam nejde. Asi jako když nostalgicky vzpomínáme na mládí a máme pocit že lepší období jsme už nikdy nezažili - žádná zodpovědnost, nahodilá osudová setkání a možnost se večer bez následků prostě zkalit. (16.05.2020)

Omámený Linklaterův scénář ve zmatené Linklaterově režii, který bych mu toleroval možná v devatenácti. Ve třiatřiceti bych už ale čekal něco vyzrálejšího (což přišlo o 2 roky později) a celistvějšího, než je tahle MJ oparem obehnaná nejasná vzpomínka na střední.. P.S.: McConaughey je i jako přerostlý pubertální slizák na jedničku.. (02.01.2015)

“If I ever start referring to these as the best years of my life — remind me to kill myself.” Další American Graffiti to není. Ačkoliv soundtrack je svou kvalitou plně srovnatelný – i když většina písní nepatří k něčemu, co bych normálně poslouchal. Ale třeba začnu. Největší problém je pro mne v postavách – nedokázal jsem se s nimi tak ztotožnit, jako s aktéry American Graffiti, většina mi nepřišla nijak zvlášť sympatická nebo zajímavá – samozřejmě mimo božského Matthewa McConaugheyho jako Woodersona a pak asi Sabriny (Christin Hinojosa). Ostatní mne často dost štvali, či mi přímo vadili a skoro vůbec mi na nich a jejich osudech nezáleželo. Také mám jistý (ovšem stále plně nepotvrzený) pocit, že Linklater poněkud podlehl idealizaci středoškolského vozového parku, kde je na můj vkus až moc blyštivých aut v perfektním stavu (i když některá jsou třeba skoro 20 let stará)... chtělo by to o něco víc ošklivých úsporných vozítek, různých Brouků, Fordů Pinto, Valiantů, Toyot atd. – i když podle pár dobových fotek to vážně mohlo na některých parkovištích takhle vypadat. Nejklišovitější hláška na závěr: “That’s what I love about these high school girls, man. I get older, they stay the same age.” (x) (x) [viděno 8.9.2020] (10.09.2020)

Omámení a zmatení byli ti kluci a holky z Texasu, ten název k tomu filmu přesně sedne, ale já byla omámená a ještě víc zmatená při identifikaci v dnešní době už hodně známých hereckých es, to byla větší zabíračka, než děj samotný. Pokud se do té doby a teenagerského věku nevžijete alespoň trochu, tak nemá moc velký smysl věnovat mu čas, protože tam jde převážně o jointy, party, párty, bezvadnou muziku, chlast, ale i o buzeraci, první lásky, je to prostě koktejl všeho, co ten věk provází. A já tady seděla jak trubka u monitoru a tiše jim záviděla. Jasně, že bych spoustu situací řešila jinak, ale to už by pak přece nebylo tak opravdové i když tady toho Richard zhustil hodně do toho posledního školního dnu a noci. Mocně na mě dýchlo léto a těch ..... náct let. (26.02.2015)

Obcas mam neidentifikovatelnu /raz darmo, moju mentalnu orientaciu sa este nepodarilo objavit/ tuzbu slavnostne otvorit zumpu. Hned ma ovanula ta nezamenitelna aroma, zobral som si palicu a hladal som to hovno, ktore by mi bolo viacej sympaticke a pripadne menej smrdi. Dostal som sa az ku dnu no a na dne zumpy som objavil toto. 20 % (23.05.2015)