Oáza

Velmi zajímavý a ojedinělý projekt Zbyňka Brynycha, který zpracoval v té době (a obecně v kontextu československé kinematografie po roce 1948) naprosto tabuizované téma. Brynych byl vskutku pozoruhodný režisér, jednak během normalizace směl točit s povolením nejvyšších míst v Západním Německu, druhak se mu nějakým zázrakem povedlo prosadit a natočit tenhle film o československých příslušnících cizinecké legie v době nejtužších 70. let (logicky pak snímek skončil víceméně v trezoru a v široké distribuci se příliš neohřál), samozřejmě že se mu takovýchto privilegií dostalo za angažovanou tvorbu, kterou během normalizace točil coby úlitbu režimu. Brynych, jinak specialistu na filmy z období druhé světové války, kterými se umělecky proslavil, i Oázu pojal ideologicky především coby protifašistický snímek (viz úplný konec filmu), což mu ji asi umožnilo vůbec natočit, koncipoval ji však jako psychologickou studii rozkladu lidské morálky v závislosti na extrémním prostředí. Oáza, která tak trochu vizuálně předznamenala Marhoulův Tobruk, je spíše komorní a vizuální snímek, jenž čerpá především z exotických exteriérů a povedené kamery, samozřejmě z vynikajícího castingu (čemuž se nelze divit, v ponuré době, kdy nebylo v čem hrát, byl jistě výlet do Turkmenistánu vítaným zpestřením), pokulhává ale ve složce scenáristické a v celkové koncepci, zjevně chtěl říci ještě cosi dalšího, co už mu nebylo dobou a režimem umožněno (tušit lze chybějící či vystřižený závěr). Výrazným záporem je také pradávná bolest českých válečných filmů, tedy fakt, že obě znepřátelené strany (Češi i Němci) mluví stejným jazykem, což je jev tak neuvěřitelný, jako sám vznik tohoto snímku (zajímavé o to víc, že ve svých dřívějších filmech Brynych na němčinu německy mluvících postav pečlivě dbal). Morálně si ale tenhle film zaslouží větší ocenění, než to, jaké mu tady na čsfd dávám... (15.09.2012)

Nejdřív se dlouho nic neděje, pak přijde krátká akce a následně se dostaví zbrklý konec. Jedni z nejhezčích československých chlapů jsou zarostlí a špinaví k nepoznání, to už je pak celkem jedno, že má Radek Brzobohatý na půlce obličeje obvaz. Štefan Kvietik ho sice nemá, ale k poznání též není. Německého důstojníka hraje tradičně velmi nepohledný Němec, který mluví hlasem Eduarda Cupáka. Jednoznačně konstatuji, že Cupákův hlas byl tím nejhezčím a nejzajímavějším prvkem celého filmu. (06.07.2015)

klasický film o vojácích dvou stran, co byli drze náhodou do jedné kupy svedeny se vším, co k tomu patří a bylo viděno na x místech, jenže tady to nahoru táhne věcí vícero a to herecká skvadra a skvělé dialogy, takže očekávané a dané scény nepůsobí špatně. Pátá hvězdička je hlavně (ale ne zcela) za samotný závěr. [Mimochodem, předchozí text je trošku upravený a zkrácený komentář k Un taxi pour Tobrouk, který je z neménlich stejného ranku] Je docela zajímavé, že ve filmu, kde se střetnou českoslovenští legionáři a Němci nezazní ani jednou němčina a všichni hovoří plynnou češtinou ☺ - to ale vůbec nevadí, alespoň mě, už vzhledem k tomu, že tak odpadají nutné scény neporozumění, které zpravidla bývají nudnější (jako např. v Kříži cti). Psychologie postav je zajímavá (kdo jiný mohl dostat ten největší "kalibr", než excelentní Hrušínský) a velkým plusem je pro mě fakt, že se nekoná žádné velké kamarádíčkování, ale jen jakýsi sňatek z rozumu. Posledních pár vět Brzobohatého v dovětku ignoruju, protože jsou až moc politického ladění (ale přesto ne prokokomunistické, přírodní úkaz) a podle mého se vůbec nehodí k vyznění jinak skvělého a opomíjeného filmu. " Ticho... To je krásný... " ps: skvělej plakát (19.05.2013)

Tvůrcům lezlo na mozek to teplo asi víc než postavám filmu. Příšená hudba (nebo spíš zvuky) musela také vznikat v hlavě s úpalem. O hraní bych se neopovažoval mluvit, protože ten příšerný smích, který hercům režisér ordinoval, nemohl představovat absolutně nic. Nuda by mi nevadila, být smysluplně vyplněná, ale tady je to přímo utrpení sledovat až do konce. Vzhledem k poměrům a okolnostem, v jakých film vznikal, klobouk dolů před tvůrci a herci, a hodnocení filmu opravdu smysl nemá. (10.11.2010)

Film, jemuž hodně ublížily problémy s výrobou a především cenzura, která se podepsala na jeho torzovité výsledné podobě. Zajímavé je srovnání s tématicky podobným Marhoulovým snímkem "Tobruk" - když nic jiného, oba filmy mají společný dost netradiční pohled na válečnou vřavu, viděnou především z individuálního úhlu jednotlivých vojáků. (26.06.2007)