Muž, který se směje

Němý film o tom, že zdání klame a abychom se dostali k podstatě, musíme pod slupku. Conrad Veidt hraje muže, který má handicap, jeho tvář se neustále směje a to i ve chvílích, kdy pláče. Krásná žena, která by ho chtěla do postele, je však ve skutečnosti hrozná mrcha a on cítí, že pravou lásku najde jinde. U slepé dívky. Skvělé herecké výkony obou hlavních protagonistů dělají z tohoto snímku nevšední zážitek. (11.05.2009)

Je to zážitek. A mohou za něj tři lidé: Conrad Veidt, nejlepší evropský herec němé éry, jehož Gwynplaine působí komicky, tragicky a hrůzně zároveň, přičemž všechny tři polohy jsou opravdu chtěné (a nemylte se, to není zdaleka samozřejmost ani v dnešní době!), krásná Mary Philbinová a živočišná ruská tygřice Olga Baclanovová. I když jsem moc nechápal, jak se taková bonvivánka a milovnice života mohla zakoukat do znetvořeného Gwynplaina, držel jsem jí (i jemu, solidarita je solidarita) palce, aby ho do postele dostala. Ale to by se nesmělo jednat o moralistické doby před pětaosmdesáti lety. Jen je škoda, že ve snaze věrně postihnout děj knihy zůstala spousta scén vlastně nedořečená: jak kdo reagoval poté, co se děj divoce přenesl jinam? To jsem se nedozvěděl ani v případě, že šlo o královnu Annu. A to je chyba. (24.06.2013)

Ja mam proste pre tieto starinky slabost, Paul Leni ako reziser natocil Man who Laughs roku 1928 - a o rok vo veku 44 rokov umrel. Tematicky je to o tom, ze chlap ma voperovany usmev, a divak sa nim nesmie necjhat zmiast, elbo oci hovoria daleko viac ako nieco, co mu lekari nechali ako dosledok liecby. Nechyba laska, vyborne kulisy, a este lepsie dialogy. Film ako taky vznikol v USA, ale vyrazna a zretelna je stopa nemeckeho expresionizmu . 100 % (21.02.2018)

Knížku Victora Huga L'homme qui rit jsem si zamilovala a tato filmová adaptace se mi velice líbila, i když bych měla některé připomínky. Conrad Veidt je skvělý, avšak jeho postava je hodně zamindrákovaná, což mě mrzí. V knížce má totiž poněkud jiný náhled. On vlastně děkuje za svůj věčný smích, neboť se v životě považuje za šťastného člověka (alespoň do určité doby). Navíc dle mého názoru je Veidt moc starý na svou roli. Vztah mezi Gwynplainem a Deou má kouzlo v tom, že ten cca osmiletý věkový rozdíl není tak výrazný. Ve skutečnosti jsou na tom s duševním vývojem velice podobně (za to může Ursus, avšak i vyděděnost ze společnosti). Jediný velký kontrast je, že Gwynplaine žije v temnotě. A Dea ve tmě. Mary Philbin je velice půvabná a hraje slepého člověka stejně výborně, jako to umí Al Pacino :-) Filmový Ursus (Cesare Gravina) mi nepřijde jako takový mrzout jako byl v knížce, což mu trochu ubralo na kouzlu (ty jeho stížnosti nemají chybu). Je to moc pěkný příběh, avšak knížku to nepřekoná. Dea byla pro Gwynplaina zázrakem. Gwynplaine byl pro Deu zrakem. (08.02.2007)

PKD výkladový slovník říká: 1.román od Viktora Huga. 2.nadprůměrný snímek z r.1928. 3. hl.inspirační zdroj pro zřejmě nejlepšího comicsového padoucha vůbec. 4. jeden z nejgeniálnějších Batmanovských comicsů od Eda Brubakera. Takto by sice mohl vzniknouti falešný dojem, že jsem to shlédl jen qulli tomu, ale nikoli. Na 2.str. kdo si po všech těch comicsech, ve kterých jest vražedný žertéř nepředstaví charismatického Conrada Veidta (mj. démonický mjr. Strasser z Casablancy či veleslavná kreace v Cabinetu dr.Caligariho) s mrtvolně bílou pletí, zelenými vlasy a rudými rty, že? A není bez zajímavosti, že již od poč. této postavy v r.1940, někteří kreslíři až podivuhodně věrně ztvárnili Veidtův obličej se vším všudy, až strašidelně věrně, což jsem si po shlédnutí ověřil. Jeho věčný/nedobrovolný usměf je vskutku působivý, jakožto stejnou měrou...děsivý. To je zásluhou mistra maskéra Jacka Pierceho, který vytvořil zřejmě nejikoničtější ciferník v dějinách horroru, potažmo filmu, monstrum od dr. Frankensteina. Stále stejný výraz i ve chvílích smutku (to byly TOP scény srovnatelné s tradicí Shakesperavova divadla) či zloby nebo radosti, dává tomuto filmu přidanou hodnotu. Ostatní ale nejsou též bez pochvaly. Zejména vévodkyně Josiana, jejížto silně lascivní (až smyslně erotické) kreace, musely býti i na tehdejší dobu, tedy něco. A opět (jaká to náhoda, že jsem s ní viděl v nedávné době hnedle 2 filmy, což nebyl úmysl) Mary Philbinová v roli slepé Dei. A jako třesnička na němém dortu se též neztratí ani Brandon Hurst v roli té nejzápornější postavy filmu, který mi šíleně připomíná kombinaci mé mrtvé babičky a Louise de Funése. O tom jsem si zprvu myslel, že má právě on býti tím Mužem... No, toho by ani nemuseli přiliš maskovati a mohl by hrát Gwynplaineovo dvojče.;-) Plné 3.5 a stopáž vůbec nevadila. Důkaz zde....https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/9/94/The-Man-Who-Laughs-%281928%29-Gwynplaine.png (14.08.2022)