Šťastně až do smrti

[55%] Zvláštní počin při kterém byla snaha o jistou originalitu, ale bylo to pojato docela nudným způsobem. Ještě tak ta první půle filmu, kdy se řešila dramatická linie rozpadajícího vztahu mě celkem bavila, jenže pak někde uprostřed nastane šokující zvrat, který bych docela i ocenil, jenže to pak začalo upadat jednak do nudných chvil a jednak to bylo celé takové nereálně včetně sice napínavého, ale divného finále. Ve výsledku jsem rozpolcen a ani nevím jak to mám zhodnotit. Jistá snaha tu byla, ale mě to až tak nechytlo. Ženská ústřední postava mě bavila, ale ta mužská už moc ne. Takže obyčejný průměr. (06.09.2022)

V tomhle filmu není nic jednoznačné. Dokonce ani to, když manželka přistihne manžela, jak hobluje v kanclu svou kolegyni. Z klasické “rodinné” zápletky se postupně stává velmi zamotaná záležitost. Autoři se zde velmi snažili a nutno podotknout, že zdařile postavit proti sobě dvě pro diváka vyrovnané strany - nevěrný manžel, kterému se zapalují na stará kolena lýtka a psychopatická maniakální manželka s temnou minulostí. Pokud film budeme brát pouze okrajově a budeme se držet autory vytyčené laťky, pak si ho opravdu vychutnáme nejlépe. Pokud se do filmu ovšem ponoříme hlouběji, vyplave na povrch smutná a jednostranná pravda a vložený námět k zamyšlení - manželka a její povaha v tomto filmu není ničím jiným, než produktem mužského chtíče. Je to vlastně oběť, zlomená žena, se kterou si muži jen zahrávali a když se jim to hodilo, tak ji odkopli a tím i vlastně “nakopli” to, co se skrývalo hluboko v jejím nitru. (17.02.2023)

Typicky hustá a stylová skandinávská idylka o tom, jak podnikatelovy post-zkvašené hormony časem tradičně inklinují k nové, zdánlivě pohlednější (a samozřejmě zcela nezištné) čerstvé figurantce v rámci oněch krátkých společných tělesných rytmických cvičení, která ale stejně nakonec žádné finální uspokojení nikomu nepřinesou (ať chceme nebo ne), jen brzy spíš další snůšku nových problémů, které za těch pár nedávných vzdychavých a vyčerpávajících škubání většinou asi nestojí? :) (něco jiného ale bohužel stojí - a v tom je právě ten (ryze chemický) problém :-)). Zároveň je to i typická etuda o tom, že "vztah" ve skutečnosti většinou znamená jen to, že někdo jiný se pro někoho stává časově omezeným poskytovatelem konkrétních služeb a uspokojovatelem potřeb (tomu se pak většinou říká "láska") a když už služby nejsou poskytovány nebo už je zájem o jiné zboží a eshop, pak nastává opačný stav, na který je i každá reklamace krátká. A tak nějak stále dokola v rámci (neúspěšných) pokusů o útěk od sebe sama. V našem dánském království to ale (sou)druzi a (sou)družky začali řešit hodně drsně (místy až dost hnusně) a nemyslím si tedy že by byli na závěr pohádky nějak šťastní až do smrti ... (což, když tak na ně koukám, nemusí trvat ani moc dlouho :) Též i proto, že panu šéfovi s.r.o. (a všem jeho podobně postiženým kamarádům) nějak úplně nedochází že i ta děvčina mladá (a chvilku ještě barbínovsky kyprá) bude za chvíli taky jen zvadlá vrásčitá důchodkyně (stejně jako současná milá ježibaba) ... a on též ... takže tak nějak ve výsledku marná "honba" ve všech směrech? Ale film hustý a hodně dobře udělaný, to jo ... Jen ten inspektor Columbsen se nějak moc nepředvedl - asi mu chyběl správný baloňák? (25.10.2022)

 „LÁSKA ZABÍJÍ…“   Příběh z manželskýho života… Je parádní, jak si s náma tvůrci hrajou. Dělaj jakože je všechno jasný… a pak hoděj zvrat a všechno chytá jinej level. A kecal bych, kdybych napsal, že nejsem napnutej a zvědavej, jak tohle všechno dopadne. Na závěr jen konstatování – aby na Netflix přibylo něco pořádnýho, musí to udělat Dánové.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2017 napsala Anna Ekberg, neznám.  2.) Přemejšlím, jak stmelit manželství.  ///  Thx za titule „Veronika Šnyrychová“.                PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (09.09.2022)

Kto má rád filmy, kde sa scenárista hrá s divákom, tak ten si do istej miery príde na svoje. Nemá to síce žiadne prevratné zvraty, ale je to nepredvídatelné (ako to už býva pri psychopatických poruchách). Herci (tí dvaja v hlavných úlohách) to museli vedieť odohrať aj psychologicky, aby sme vedeli ako sa práve cítia, čo si myslia a čo práve prežívajú. A to ma celkom bavilo. No veľa krát som mal pocit, že režisérovi chýba ešte nejaká tá prax. Niektoré scény, hlavne tie s policajtom mi prišli ako z iného, gýčového, televízneho filmu. 65%. (10.09.2022)