Krotitelé duchů II

V mém životě figuruje několik filmů, u kterých jsem přesvědčen, že měly zásadní vliv na můj vkus a patří jim tak speciální pozornost. Krom Vetřelců, u kterých jsem byl přítomen v prenatálním věku, Věci, od které mapuju bílé vlasy v mé bujné kštici, Studny z edice 30 případu majora Zemana (kterou jsem viděl s babičkou, když mi bylo tak 6 let a dodnes tu hrůzu mám před očima :D), to jsou to zaručeně Krotitelé duchů, u kterých jsem si uvědomil mou fatální náklonnost ke strachu, hrůze, mrtvolám a dalších bubákům. Tehdy si to pouštěl strejček ještě na stanici ORF v němčině a já ho přemluvil, abych se taky mohl dívat (no víc jak 8 mi tehdy asi nebylo). Prdel mi cvakala až do rána, ale od té doby jsem vyrážel pravidelně sledovat horory právě sem, protože doma jsem měl oficální zákaz (většinu filmů jsem tak musel sledovat vestoje zpoza rohu na tajnačku a jaké bylo mé utrpení, když si ti to táta v půlce přepnul na nějakej eroťák :D :D :D. I když jsou Krotitelé spíše komedií a dnes samozřejmě chápu atmosféru i sdělení filmu, tehdá jsem byl opravdu velice v píči a úžival si strach v úplně jiných rozměrech, v jakých se mi to už asi nikdy nepovede. Krotitelé jsou specifický a kultovní film, který vyváženým způsobem kombinuje komedii a strašitelnou atmosféru s parádním hereckým obsazením, především životní role Billa Murraye a standardně neodolatelné Sigourney. Pro mě tedy vyjímečná záležitost, na kterou budu už navždy koukat ve zcela specifických měřítkách :). (05.04.2014)

Nikdy jsem neměl potřebu tuhle blbost vidět, ale když už jí dávali v televizi, tak jsem si řekl, že na to kouknu. No a udělal jsem blbost. To byla taková kravina. Jak to může mít tak vysoký hodnocení? Kdyť šlo o slabou komedii, s příšernými hereckými výkony. Jednu hvězdičku za Murraye a druhou za těch pár momentů, kde jsem se usmál, ale že jich nebylo moc. (17.03.2013)

Kus hollywoodské historie. Většina druhých dílů se snaží vychytat mouchy prvních kousků a hlavně znovu slušně vydělat, tu a tam se to podaří, většinou ale tvůrci nasekají další hrubky. Takoví druzí Vetřelci nebo druhé terminátoří dobrodružství jsou nicméně jasnými důkazy, že kolikrát to jde i lépe. Návrat našich neohrožených hrdinů vnímám stejně. Navíc nostalgie jít stranou ani nemůže, k nadprůměru druhé Krotitele duchů táhne opět výborná atmosféra, vypointované dialogy a skvělé postavy, včetně krutého přízraku Viga, který sestoupil z obrazu, aby mohl v novém (novorozeneckém) těle ovládnout svět. Právě toho si z dvojky pamatuju nejvíc, stejně jako bublající slizovou řeku v opuštěné šachtě pod městem, ve které se kupí negativní energie. I po letech fajn rodinné kino. (09.03.2012)

„Myslela jsem, že ty košile jsou špinavé.“ - „Mám víc než 2 druhy prádla. Já nemám jen čisté a špinavé. Mezi tím je řada odstínů.“ Dvojka Krotitelů duchů patří určitě k těm zdařilejším z filmových pokračování. Nikoho asi nepřekvapí, že se v ní maximálně využívá konceptu divácky úspěšné jedničky. A pořád to funguje. Sice menší úbytek humoru divák pocítí, ale zase mu to tvůrci vrací zlepšením triků, efektů a vůbec vizuálu (takže v tomhle ohledu jsem už tolik netrpěl jako u jedničky). Film těží i z toho, že se stará známá parta sešla v kompletním složení, přičemž znovu perlí (Bill Murray je se svým starým mládencem stejně kouzelný jako v jedničce, ne-li dokonce víc) a přijde mi, že o něco málo větší prostor dostává Sigourney Weaver, s níž přichází i trocha té romantiky. Morální apel spolu se symbolem v podobě nejmenované sochy neruší a já celkově končím znovu na slušných 4*. „Teď testujeme pozitivní reakce.“ - „Jakým způsobem?“ - „Zpíváme tomu, povídáme si s tím a snažíme se to povzbuzovat.“ - „Ale zatím s tím nespíš, že ne?“ (28.07.2019)

Celý svůj původní komentář k tomuto filmu jsem přepsal poté, co jsem zhlédnul jedničku a v krátkém sledu i dvojku a oživil si paměť. V mém původním komentáři jsem psal, že je tento film lepší, než jednička. To sice není, ale není na tom tak hrozně. Není to špatný film, jen ze začátku trochu pokulhává a v některých chvílích jedničku kopíruje. Ale zase k příjemnému hereckému obsazení přibyl Peter MacNicol. Vigo byl chvílemi děsivý, sliz byl slizký a Bill Murray zase sypal suché hlášky na všechny strany. Je to dost podceňované pokračování, není to zas tak špatné a minimálně hodnocení okolo 75% by si tento film zasloužil. (30.07.2007)