Krotitelé duchů II

Celý svůj původní komentář k tomuto filmu jsem přepsal poté, co jsem zhlédnul jedničku a v krátkém sledu i dvojku a oživil si paměť. V mém původním komentáři jsem psal, že je tento film lepší, než jednička. To sice není, ale není na tom tak hrozně. Není to špatný film, jen ze začátku trochu pokulhává a v některých chvílích jedničku kopíruje. Ale zase k příjemnému hereckému obsazení přibyl Peter MacNicol. Vigo byl chvílemi děsivý, sliz byl slizký a Bill Murray zase sypal suché hlášky na všechny strany. Je to dost podceňované pokračování, není to zas tak špatné a minimálně hodnocení okolo 75% by si tento film zasloužil. (30.07.2007)

V mém životě figuruje několik filmů, u kterých jsem přesvědčen, že měly zásadní vliv na můj vkus a patří jim tak speciální pozornost. Krom Vetřelců, u kterých jsem byl přítomen v prenatálním věku, Věci, od které mapuju bílé vlasy v mé bujné kštici, Studny z edice 30 případu majora Zemana (kterou jsem viděl s babičkou, když mi bylo tak 6 let a dodnes tu hrůzu mám před očima :D), to jsou to zaručeně Krotitelé duchů, u kterých jsem si uvědomil mou fatální náklonnost ke strachu, hrůze, mrtvolám a dalších bubákům. Tehdy si to pouštěl strejček ještě na stanici ORF v němčině a já ho přemluvil, abych se taky mohl dívat (no víc jak 8 mi tehdy asi nebylo). Prdel mi cvakala až do rána, ale od té doby jsem vyrážel pravidelně sledovat horory právě sem, protože doma jsem měl oficální zákaz (většinu filmů jsem tak musel sledovat vestoje zpoza rohu na tajnačku a jaké bylo mé utrpení, když si ti to táta v půlce přepnul na nějakej eroťák :D :D :D. I když jsou Krotitelé spíše komedií a dnes samozřejmě chápu atmosféru i sdělení filmu, tehdá jsem byl opravdu velice v píči a úžival si strach v úplně jiných rozměrech, v jakých se mi to už asi nikdy nepovede. Krotitelé jsou specifický a kultovní film, který vyváženým způsobem kombinuje komedii a strašitelnou atmosféru s parádním hereckým obsazením, především životní role Billa Murraye a standardně neodolatelné Sigourney. Pro mě tedy vyjímečná záležitost, na kterou budu už navždy koukat ve zcela specifických měřítkách :). (05.04.2014)

I když zde hodnocení kleslo oproti jedničce o více jak 10%, tak pro mě je dvojka ve všech směrech na stejné úrovni jako jednička. Opět film nabitý akcí a humorem. Bill Murray a Rick Moranis opět potěšili, stejně jako "roztomilé" vizuální efekty. K tomu ještě přibyl Peter MacNicol. Znělka je stále pro mě neoposlouchaná a chodící Socha Svobody a Titanic tomu přidaly další šťávu. Pro mě opět skvělý film a opět za 4*. (26.07.2010)

„Myslela jsem, že ty košile jsou špinavé.“ - „Mám víc než 2 druhy prádla. Já nemám jen čisté a špinavé. Mezi tím je řada odstínů.“ Dvojka Krotitelů duchů patří určitě k těm zdařilejším z filmových pokračování. Nikoho asi nepřekvapí, že se v ní maximálně využívá konceptu divácky úspěšné jedničky. A pořád to funguje. Sice menší úbytek humoru divák pocítí, ale zase mu to tvůrci vrací zlepšením triků, efektů a vůbec vizuálu (takže v tomhle ohledu jsem už tolik netrpěl jako u jedničky). Film těží i z toho, že se stará známá parta sešla v kompletním složení, přičemž znovu perlí (Bill Murray je se svým starým mládencem stejně kouzelný jako v jedničce, ne-li dokonce víc) a přijde mi, že o něco málo větší prostor dostává Sigourney Weaver, s níž přichází i trocha té romantiky. Morální apel spolu se symbolem v podobě nejmenované sochy neruší a já celkově končím znovu na slušných 4*. „Teď testujeme pozitivní reakce.“ - „Jakým způsobem?“ - „Zpíváme tomu, povídáme si s tím a snažíme se to povzbuzovat.“ - „Ale zatím s tím nespíš, že ne?“ (28.07.2019)

Ne, tohle už prostě není ono. Není to tak parádně svižné, nemá to tak skvělý náboj, něco se zde dokonce opakuje a je strašně moc vidět, jak se snažili, ale ono to nešlo. Není to povedené a skoro bych řekl, že je to až moc rychle spíchnuté. Je to škoda, protože tahle čtveřice by si rozhodně něco lepšího zasloužila. No, bohužel už na to nedojde. Určitě ne v tomhle složení. (26.12.2015)