Mys hrůzy

Dva urostlí muži proti sobě v boji o život - Robert Mitchum a Gregory Peck. Jeden na straně zla, druhý na straně zákona, tedy (ad hoc) dobra čili tak, jak by to mělo ve skutečnosti být a fungovat. Atmosféra v tomto snímku pomalu houstne a je čím dál tím více jasnější, že finální konfrontaci a měření sil se nelze vyhnout, takže původní válka nervů se mění ve skutečný souboj na život a na smrt. To vše podporuje vynikající hudba a také naaranžování scén. Nelze však opomenout také vynikající herecké výkony ústřední dvojice, ale také potěšující Telly Savalas a Martin Balsam, kteří mají o něco méně prostoru. Herečce Lori Martin, jež ztvárnila dceru Sama Bowdena, bylo v době natáčení 15 let, ale to uvádím spíš jako zajímavost (protože zde zatím není uvedena). Stejně ses zpozdil o deset minut. - Je chyba učit ženy vyznat se v hodinách. :) (29.01.2012)

Ve srovnání s ryze podprůměrným Scorseseho remakem z roku 1991 je tento film o třídu lepší. Mnohem méně nesmyslů i přehnaných situací. Bohužel Robert de Niro i Nick Nolte mi předchozí film dost znechutili, proto ani za tento plný počet nedám. Cape Fear režiséra Thompsona se mi líbil celý, včetně konce. Ale měla jsem zvolit opačné pořadí. (12.02.2014)

"Myslel jste, že se vzepřu prohlídce se striptýzem?" Chudák Max Cady. On je sice tak trochu násilník, provokatér a šmírák, ale mě se rozhodně líbil víc než ctihodný právník Bowden, který zneužívá styků u policie, ohýbá zákon a ještě by chudáka delikventa připravil o občanská práva. No fuj! Já to samozřejmě trošku přeháním, ale v době, kdy stalking nebyl trestný, v tom Cady kličkoval znamenitě. Proto mě dost mrzí, že plně nevyužil svého za mřížemi získaného právní vzdělání, protože pak by ta pohádka mohla být o něčem jiném než o tom hodném, který chrání rodinu a o tom zlém, který si žádnou rodinu nezaslouží. (13.05.2017)

Při vší úctě - nevím nevím, jestli by zvažovaný Alfred Hitchcock tento snímek natočil lépe, než méně známý, ovšem úspěšný režisér J. Lee Thompson (např. Děla z Navarone, Mackennovo zlato), který zde udržuje napětí snad v úplně každé vteřině a film se mu opravdu povedl. Gregory Peck (Bowden) a Robert Mitchum (Cady) jsou vynikající, hudba Bernarda Herrmanna mrazivá a celý tento černobílý klenot dýchá zvláštní atmosférou, kterou jsem však dokázal vstřebat a ocenit až na několikáté zhlédnutí. Ovšem o to radši si dnes tento film pouštím. Líbí se mi především vykreslení postavy advokáta Bowdena, který se postupem času - v nervydrásající hře - mění z poctivého a slušného občana, v osobu Cadymu ne nepodobnou. P.S. Tam, kde v novější verzi Martin Scorsese svůj film graduje, tak tady Thompson naopak přichází o plusové body. Závěrečná půlhodina je totiž extrémně natahovaná. (17.11.2009)

Scorsese se (opět) může schovat. Mys hrůzy sice nenabídne na konci katarzi v podobě krvavé pomsty, na kterou jsme zvyklí z novodobých krváků, ale přesto dýmá dusnem a vlhkem agrese, strachu a odporu. Celkový dojem místy kazí snad jen dotěrná, příliš doslovná hudba. Jakmile ale nastane ticho, ze tmy začínají vylézat démoni. Pomalu gradující, krásně zvládnutá atmosféra zahaluje scénu, na které se utkávají dva titáni - archetypální správňák Gregory Peck versus animální, degenerovaný antagonista Robert Mitchum. Jak bylo napsáno na jiném místě - De Niro hraje zkaženého hajzla, Mitchum JE zkažený hajzl. Na svou dobu vzniku nečekané syrový a krutý film, temný a zneklidňující jako noc na floridské bažině. (21.11.2011)