I na kamenech rostou stromy

Stejně, jako v případě snímku RUS IZNACHALNAYA, jsem nadmíru spokojen. Velmi dobře na mě působilo použití ruštiny spolu s norštinou a vůbec je celkově vidět, že Norové měli do natáčení hodně co mluvit, což filmu určitě prospělo a přidalo na realističnosti. Herci jsou zvoleni parádně a vypadají jako praví Vikingové, takže pohled na ně nevyvolává smích, což je problém zejména italských filmů, které se nějakým způsobem o pohany ze severu otřou. Pokud někdo hledá něco v duchu HRAFNINN FLÝGUR nebo třeba UTLAGINN, tak by neměl váhat. (20.11.2013)

Krásnej film, kdysi se mi moc líbil, byť z paměti přesný děj už nevytáhnu. Přec jen, je to už dvacet let. Zhruba to bylo o tom, že vikingové přepadli vesnici, vyrabovali, vyplenili a jako zajatce s sebou vzali jednoho chlapce. Ten postupně srůstá s komunitou a stává se jedním ze seveřanů. Byl to krásný film, dodnes si z něj pamatuju pár záběrů, ale přesný děj odvál čas. (18.06.2008)

Veľmi podarené filmové spracovanie zo života Vikingov. Pôsobí veľmi realisticky, čo je asi jeho najväčšou devízou. Ale ani dobrodružnosť deja či tých pár akcií a súbojov veľmi nezaostáva. Chválim tiež obsadenie, ktoré pôsobí jednak pragmaticky, nerušivo, dvak zaujímavo, a to dokonca aj hlavný hrdina - mladý chlapec, ktorý v podobných prípadoch veľakrát býva tŕňom v oku. Na môj vkus je tam síce príliš tej romantiky, aj súbojov by mohlo byť viac, ale príbeh, atraktívne prírodné scenérie a zasadenie filmu to kompenzujú. Ani dlhšia stopáž nevadila. Nórsko-sovietska koprodukcia sa nadmieru vydarila. (17.10.2016)

Hodně zdařilý film, kterému nechybělo nic z toho, co by film o vikinzích měl obsahovat (jména, přilby bez rohů, hodovní síň, výpravy na lodích, pohanští bohové, medovina v rozích apod.). Velmi mě překvapilo, že vikingská čarodějka zmínila Dísy, což byly nižší bohyně osudu (vyšší bohyně osudu byly Norny), člověku, který se o vikingskou tematiku nezajímá jsou neznámé. Prostě povedená romance z raného středověku. (10.01.2016)

Opravdu lituji, že mě tento velkorysý vnímavý snímek v mém dětství minul, promítali-li jej vůbec v našem zapadlém, a dnes již zkáze propadlém kině. Silný, hluboký a v tom nejlepším a nejméně předpokládatelném smyslu dobrodružný příběh o touze po domově, po lásce a konečném zklidnění v lůně mateřské přírody. Převyprávět jej nebo jen naznačit úsek hrdinovy cesty by bylo zbytečné. Žijeme to světlo a tmu všichni a vše v tom dramatu bylo tak věcné, tělesné a prosté, že se o jediné zazněvší slovo a prosvětlený obraz šlo opřít. Lze jen litovat, že po Listopadu se na naše stříbrná plátna dostávaly jen prefabrikáty, které zaslepovaly kočičím zlatem, a takové neblahým původem ocejchované ryzí filmové vyprávění zůstalo zaslepeno nezájmem. Vetřelci ani predátor či terminátor neoslovovali duši, jen sílu – a naneštěstí i marnost. (09.02.2019)