Přepadení vlaku z Pelhamu

Velmi obyčejný film o únosu vlaku v New Yorském metru, který prakticky ničím nepřekvapí. Možná byl Walter Matthau skvělý herec, ale z mého pohledu je obyčejný a nevybočuje z řady. Chtělo to trochu inovace a novinek, které film nepřinesl a naopak se vrátil k hře, v které mají únosci skvělý plán jenž bohužel nevyjde v posledním okamžiku jak čekali. (Pro někoho možná spoiler) Někdy by také mohla vyhrát jiná strana než ta s největší hvězdou filmu. Bylo by to pro diváka určitě velké překvapení... (14.09.2007)

Nejen, že odtud opisoval Tarantino, když gaunerům ve svém debutu dal jména podle barev, ale navíc i dynamika mezi jeho tamními postavami v mnoha ohledech rezonuje s těmi zdejšími. Především ale "Přepadení vlaku z Pelhamu" představuje masterclass v budování napětí a v topografii vyprávění, ze které čerpá většina nadcházejících nejen velkoměstských thrillerů, kde se do akce zapojují různé složky bezpečnosti a dopravní infrastruktury - od "Splašeného vlaku" po "Smrtonosné pasti" (a to nejen očividně "Pelhamem" inspirovaná trojka, ale i předchozí dva díly). Joseph Sargent velmi dobře odhadl, že výchozímu vynikajícímu scénáři prospěje, když se dění vytáhne z metra do ulic. Díky tomu "Pelham" nepojednává pouze o jednom únosu, ale o New Yorku jako pulzujícím organismu zabydlenému výtečně načrtnutými a obsazenými figurami. Díky permanentnímu střídání hledisek, přičemž v danou chvíli se i sebemenší postava stává hlavním hrdinou své příslušné sekvence, zůstává film neustále ohromně vtahující, neokázale dynamický a chvílemi adekvátně vypjatý i naopak sympaticky odlehčený. V tom také spočívá zásadní rozdíl mezi tímto prvním filmem a druhým zpracováním předlohy pod vedením Tonyho Scotta, které je vystavěno jako souboj důvtipu hrdiny a záporáka, kteří ale zcela zastiňují všechny i všechno ostatní. (10.09.2023)

Parádní dobový thriller, který sice stojí na místě, přesto je velice dynamický. Potěšující je snaha o pečlivější vykreslení psychologie únosců i zobrazení zoufalosti jejich rukojmích, kterým nezbývá než se spoléhat na pomoc zvenčí. Když nakonec starosta souhlasí s vyplacením výkupného, pak pouze s vědomím, že tím získá osmnáct jistých voličů. Politické satiry a ironického humoru je zde požehnaně, aniž by tím byla zpochybněna vážnost tématu. Zamrzí, že motivy únosců nejsou přesněji definovány, potěší vědomí, že sledujete zjevný inspirační zdroj Tarantinových Gaunerů ("barevná" jména skupinky nesourodých gangsterů). Opravdu jsem nečekal, do jaké míry mě bude bavit přes třicet let starý americký film vysílaný v sobotu dopoledne na ČT2 a už vůbec by mě nenapadlo, jak svižně bude zrežírován, jak hravě nasnímán. Ve všech ohledech příjemné překvapení. 80% (26.05.2007)

Zase správná chuť zlatých sedmdesátých let. Většina přepadává vlaky, letadla, auta, autobusy. Ale tady si řekli metro, no proč by ne? Občas černo humorové hlášky padly. "They're gonna fly the train to Cuba." "She's movin'. Who's movin'? What's the matter with everybody? How many hijacked trains we got?" A spousta dalších vtipů, stačí projít ostatní komentáře. (14.11.2012)

Takových filmů o souboji dvou individualit - strážce zákona a zlosyna - je spousta, mění se v nich rekvizity a prostředí, ale obvykle v nich zůstává takový ten bohorovný americký machismus, který je mi silně protivný. Tak protivný, že se vlastně vyhýbám celému žánru. :) Film s Walterem jsem ovšem vynechat nemohl a nelitoval jsem. Už sám únos vagonu metra je čin tak nevídaný a zdánlivě pošetilý, že mě ani z hlavy nenapadá srovnatelný film. Celé to navíc přineslo zajímavou inovaci. Obrazně řečeno, Walter Matthau hraje s Robertem Shawem imaginární šachy se zavázanýma očima. Aby uspěl a zneškodnil z komunikační centrály únosce, tušeného kdesi v útrobách metra, potřebuje "poslepu" odhadnout všechny varianty jeho příštího tahu, což může a nemusí vyjít. Nepostupuje proto s onou protivnou nabubřelostí, s neochvějným přesvědčením, že "dobro" zvítězí nad "zlem" jaksi á priori, buď jak buď. To je asi hlavní důvod, proč mě tento film bavil a napínal víc než jiné, vnějškově podobné. 80% (03.01.2008)