Moře

Viděno před pár dny na LFŠ v UH a ještě teď mi to doznívá, jako nějaké silné trauma, a že jsme se tak po skončení opravdu cítili, asi jako když vás vysaje mozkomor :D Intenzivní pocity sklíčení a sugestivního scénáře s otřesným koncem ve spojením s vedrem v Redutě mě zřejmě úplně odpoutaly od hledání jakýchkoli chyb na tomto snímku. Nechápu tedy všeobecně nižší hodnocení. Nevím co byste ještě od takového typu dramatu chtěli, naopak bych možná spíš ubral, ale to už by zase nebylo ono :) Skvělé herecké výkony tomu daly korunu a já jsem naprosto spokojený, byť tohle dílo nechci vidět už hodně dlouho. Nic pro čajíčky, a to ani ne ztvárněním, spíš osudem postav samotným. Brrr (29.07.2014)

Udělala jsem chybu, že jsem jako první dostaveníčko s tvorbou Villarongy zvolila (IMHO) brilantní Tmavý chléb a pak se vracela k o deset let staršímu počinu. Moře jest totiž zmítáno mnoha turbulencemi, jež jsou pro jistý typ španělských (potažmo mexických) filmů příznačné. Mám na mysli určitou "vykřičenost" nebo snad bulvárnost. Zároveň téměř postrádá některé markanty, jež mě na filmech téže provenience přitahují: Atmosféričnost, halucinogenní malátnost a mnohovrstevnaté symboly. Tady je všechno "po lopatě", sice hodně intenzivně, ale "po lopatě". Tudíž mé dojmy během sledování filmu oscilovaly mezi 2 a 4 hvězdičkami. Osobně preferuji Tmavý chléb; nepoddajný, kyselý a hutný. Chléb, který vzniká ze zrna, zrajícího pod nemilosrdným španělským sluncem. Ze zrna rostoucího z krvavé země. Čili: El Mar je netradiční thriller; netradiční, ale poněkud nevyvážený. Násilí a sexu je tu dosti, leč podprahová zběsilost chybí. Emoce jsou příliš okázalé, příliš kladené na odiv. Ve srovnání s decentním a přitom až nepříjemně skutečným Pa negre se jedná o hamburger. Ovšem pan režisér za 10 let ušel dlouhou cestu a takový vnitřní vývoj mě vyloženě těší. (06.10.2011)

Film není pro slabé povahy. Pro senzitivnější už vůbec není vhodné, shlédnout 2 filmy Agustí Villarongy během 2 dnů. To jsem udělala v rámci La Películy já (a se mnou i moji blízcí). Před 2. filmem (což bylo Moře) jsem se dokonce těšila na besedu s tvůrcem, která měla následovat. V závěru filmu jsem byla tak otřesená, že jsem cítila, že besedu rozhodně nezvládnu. V tomto rozpoložení se na mě obrátil manžel: "Besedu si nechám ujít". Dnes mi poslal sms. 3 otázky pro režiséra: 1. Jste homosexuál? 2. Zabil jste někoho? O čem bude váš další film? Pro ty, které můj úvod neodradil: Moře mi připadalo lepší než Tmavý chléb. Je to v mnoha aspektech poetický film. Násilí a hrůzy, které musíte shlédnout, nejsou samoúčelné. Kdybych na to měla sílu, chtěla bych film vidět alespoň ještě jednou, abych ho mohla lépe pochopit a ocenit. 3 hvězdičky v mém hodnocení jsou výsledkem toho, že lidská špatnost a brutalita v mém vnímání zcela přebila poetický rozměr filmu. A otázka na závěr. Jeptiška odkládá čepec, zvedne hlavu a nadechne se. Happy end? Nebo totální ztráta víry a smyslu lidského konání? (17.02.2011)

Takováto díla mohou vzniknout jenom v Evropě. Zvyknout se dá na vše...i na smrt. Film zahalený temnotou, krví, bezcitností, nadějí... Zvláštní snímek na mě poprvé působil hodně depresivně a trošku až nevěrohodně, napodruhé jsem už více vnímal příběh, postavy a jak byl skvěle natočen a co prostřednictvím filmu chtěli tvůrci říci. 9999 (30.07.2023)

Manuelovi a Ramallovi bylo deset, když na jejich rodném ostrově Mallorca vypukla občanská válka. Stali se očitými svědky násilné smrti otce kamaráda u zdi hřbitova. O deset let později se Manuel a Ramallo opět setkávají v sanatoriu. Oba dva jsou nemocní tuberkulózou, ale každý má k nemoci jiný přístup: zatímco Ramallo nemoc skoro ignoruje, Manuel našel útěchu v náboženství. Mezi muži vzniká hluboký vztah založený na Manuelově fascinaci Ramallovou vitalitou a Ramallovým obdivem k Manuelově silné víře. Pomalu však Manuelova víra oslabuje a on zjistí, že to co cítí k Ramallovi je něco víc než jen přátelství....(Febiofest 2004) Šílenej drasťák, ale jinak film zajímavej. (13.09.2007)