Umírání za dlouhého dne

Jeden z kinematografických skvostů. Dokonale vypjatá atmosféra od začátku do konce, geniálně napsané vnitřní monology, výborná psychologie postav a naprosto realistické výkony herců. Kdysi mě při sledování právě tohohle díla (nedělní odpoledne na ČT) vůbec poprvé v životě napadlo, že film nemusí být jen jednou z možností, jak se pobavit nebo zabít čas, ale že v něm může být i NĚCO. Něco nevysvětlitelného, co umí zasáhnout a klidně člověku i změnit život (jako se to tehdy v neděli stalo mně). (02.03.2006)

Už jsem tu několikrát psala, že válečné filmy nevyhledávám, ale zároveň jim nelze uniknout. Tenhle měl zvláštní kouzlo. I když název sám napovídal, že nepůjde o žádný happy end a bylo jasné, že poteče krev, nebylo to samoúčelné. Omezený prostor, kamera zaměřená na čtyří hlavní postavy, myšlenky slyšitelé všem. Přes pošmourný dne, kterému by spíš svědčila nějaká komedie můžu říct, že jsem si film užila. Mrazivé, ale užitečné. (13.12.2016)

Dva roky poté, co David Hemmings zazářil ve Zvětšenině, se objevil v hlavní roli tohoto zvláštního, netradičního válečného snímku. Tři angličtí vojáci se nacházejí kdesi uprostřed ničeho, na blíže neurčeném místě, přitom však uprostřed bitevního pole. Co se děje kolem nich? Co mají dělat oni sami? Monology jednotlivých postav dávají divákovi možnost nahlédnout do jejich myšlenkových pochodů. Člověk se tak vlastně nejvíce dozví pomocí nevyřčených úvah, než ze samotných dialogů. Vojáci si dokáží porozumět i beze slov. Strávili spolu tolik času na bojišti, že dokáží předvídat činy i myšlenky toho druhého. Jsou na sebe napojeni takovým způsobem, jaký zřejmě nedovede "ovládat" nikdo lépe, než party vojáků, kteří už společně zažili ty nejhorší svinstva. Každý ví, jak ten druhý funguje. The Long Day's Dying přináší neopakovatelný válečný minimalismus, odehrávající se na ploše jednoho lesa, a se čtyřmi aktéry. (31.12.2016)

Vemlouvavě natočené napínavé válečné drama. 1) Tedy těm týpkům jsem věřil každé slovo a každé gesto. Pětihvězdičkoví komentátoři už za mě napsali vše, co bych tak mohl uvést, takže odkazuji na ně._____ 2) Režisérovi Peteru Collinsonovi bylo 32 let a představiteli hlavní role Johna, muži mnoha profesí (herec, režisér, scénárista, producent, zpěvák, malíř) přitažlivému Davidu Hemmingsovi v době jeho největší herecké slávy 27. (06.01.2015)

[2,5*]     Veľmi podivný (proti)vojnový film, ktorý sa tými vnútornými monológmi hraje na akože psychologickú drámu. Lenže to by tie monológy museli dávať aspoň trochu zmysel. Namiesto toho počúvame banálne až hlúpe myšlienky, akési duševné pochody v prázdnych hlavách, obohatené o čudnú telepatickú komunikáciu ako z nejakého béčkového sci-fi filmu. Podivnosť celého filmu potom vrcholí v prehnanom, skoro až parodickom závere (tento dojem podporujú tie komické výbuchy okolo postáv). V priebehu filmu mi skoro neustále udierala do očí jeho nelogickosť a tiež jeho lacný televízny vzhľad (napr. akčné scény, ktorých vôbec nie je málo, sú dosť úsmevné). Zámerom bolo zrejme poukázať na nezmyselnosť vojny, výsledkom je ale skôr nezmyselný film. A nemyslím tým samotný koncept, ten je výborný (inak by som hodnotil ešte horšie), ale to spracovanie je dosť nepodarené. (28.03.2022)