Caravaggio
Caravaggio
Režie:
Derek JarmanKamera:
Gabriel BeristainHudba:
Simon Fisher-TurnerHrají:
Nigel Terry, Sean Bean, Dexter Fletcher, Tilda Swinton, Nigel Davenport, Robbie Coltrane, Michael Gough, Noam Almaz, Imogen Claire, Vernon Dobtcheff (více)Obsahy(1)
Expresivní výpověď předního evropského režiséra o životě a díle slavného ranobarokního malíře, který přišel s revolučním použitím dramatizujícího světla a stínu (chiaroscuro) a bývá označován za "vynálezce světla kinematografie". (Caravaggio usiloval též o iluzívní vtáhnutí diváka do obrazu, do důsledků využil malbu polofigur jako kompoziční princip, zdůrazňující jejich vypjatou reálnost a tělesnou blízkost, což je též příznačné pro filmový obraz.) Caravaggio maloval prostitutky, tuláky, příživníky, povaleče, zloděje a vyděděnce, zvěčňujíce je v postavách světců. Ve filmu vystupují ze šerosvitu modelově vysvícené obrazy malíře, jehož dílo, inspirace a bláznivé nápady splývají s jeho životem, ve kterém byla zřejmě ústředním bodem homosexualita s doprovodným pocitem viny a izolace. Zatímco co jeho malby ukazovaly stále se zvětšující originální hloubku náboženského vědomí, jeho osobní život byl plný výtržností, soubojů, věznění a v r. 1606 dokonce zabil člověka. Opuštěný, zoufalý, nemocný láskou, plýtvající silami, ubitý i šťastný se prsty dotýká dneška (postavy mají někdy moderní šaty, kouří, jsou tu auta a motocykly, je slyšet hluk ulice, hukot lokomotivy, mecenáš má počítač Sony, za ateliérem zadrnčí telefon, udavač sedí ve vaně a ťuká na stroji žalobu na dlužníka...). Dech a vůně doby, snoubící krásu a svátost se špínou intrik, vražd a krvesmilstva. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
Hrozná nuda. Ale tak hrozná, že ma to skoro rozplakalo. Ja na takéto expresívne a kvázi umelecké vyjadrenia asi nie som. Guláš všetkého možného, koláž obrázkov bez ladu a skladu, bez deja, bez času a bez zmyslu. Jediné čo trocha zaujalo bola technika štetca a mladučká Tilda Swinton. 30/100 ()
Tento film nefunguje ako životopis v pravom slova zmysle. Derek Jarman skôr využíva Caravaggiove maľby a voľnú chronológiu, aby ukázal svoje názory na umenie, lásku, sex a politiku ("All art is against lived experience. How can you compare flesh and blood with oil ground pigment?"). Kamera je maliarska. Obsadenie skvelé: Nigel Terry ako Caravaggio je vierohodne unavený životom, väzňom svojich vízií a neviazanosti, ktorá rozvíja osudy Tildy Swinton a Seana Beana. Jarman excelentne využíva mnohé ahistorizmy, aby demonštroval aktuálnosť svojich otázok i v súčastnosti. Moja obľúbená scéna ukazuje vatikánskeho funkcionára zo 17. storočia sediaceho vo vani, ktorý píše na stroji nepriaznivú kritiku na Caravaggiove obrazy. Celé to vypadá ako známy Davidov výjav s Maratom. Tieto bonmoty sú trefné a umne prezentované a je iróniou, že robia film ešte väčšmi barokovým. ()
Zajímavý film. Na mě možná příliš přesymbolizovaný, ale dobře natočený. Sám film vypadal jako přehled obrazů. Krom toho, že jsem příběh moc nepochopila a byla jsem dost zmatená rekvizitami ze současnosti (když se asi v půlce filmu objevila kalkulačka, tak jsem film musela stopnout a vrátit, abych se ujistila, že mě nešálí zrak), tak se mi film líbil. Navíc jsem si řádně užívala mladičkého Seana Beana, který byl ve filmu opravdu přesladký :-). ()
Zatímco ostatní režiséři se snaží svými životopisnými snímky obejmout celý jeden život, Derek Jarman vypráví jen relativně krátký životní úsek. Malířova předsmrtná autoretrospektiva začíná v dětství u Milána (Jarman se však geografií Caravaggiova života nenechává nijak spoutávat), následuje časový skok a pokračuje až po Merisiho uzdravení v Římě u kardinála Del Monteho. Hlavním záběrem není ani tvorba, ani obrazy nebo slavné jméno. Vše se točí okolo složitosti vztahů, lásky a koexistence několika málo lidí. Ani erotika a sexualita nemá v tvorbě zanedbatelné místo - možná spíše naopak. Posílení dokonalou vizuální stránkou (která je s hlavním hrdinou velmi úzce spjata) a množstvím současných symbolů, jejichž očividnost se navyšuje společně s prohlubováním dramatu (od malé papírové čepičky z novin na Ranucciově hlavě až po velké nákladní auto ukryté v šerostínu při závěrečné vyhrocené scéně, po které už nemůže následovat nic než smrt, dělá z Caravaggia bez diskuzí kvalitní snímek, který stojí za to shlédnout. ()
Rozhodně je to zajímavý film na to, že je to životopis, kde ani tak nejde o tu dějovou linku, jako spíše o dojmy a celkově o kompozice jednotlivých obrazů. Ale právě skutečnost, jak jsou komponovány jednotlivé obrazy, je nejsilnějším prvkem filmu, který v ostatních ohledech trochu pokulhává a má spíš blíže experimentálnímu filmu, což nutně nemyslím zle, ale v tomhle případě to nepřináší až tak velký užitek. ()
Galerie (12)
Photo © Zeitgeist Films
Zajímavosti (6)
- V českých kinech nebyl film před rokem 1989 uváděn, poté se objevil v klubové distribuci. V roce 2000 byl mimo jiné uveden na filmové přehlídce Duha nad Brnem. (SeanBean)
- Caravaggio (Dexter Fletcher, Nigel Terry) nosí u sebe nůž, na jehož čepeli je vyryt latinský nápis „nec spe, nec metu“, v překladu „bez naděje, beze strachu“, což bylo motto pouličních výtržníků. (ČSFD)
- Michael Gough byl až čtvrtou volbou na roli kardinála Del Monte. (c.tucker)
Reklama