Caravaggio

Caravagio vo filme hovorí, že umenie nie je život. Že nemá jeho tep. I keď asi sa o to stále usiloval a o zachytenie tepu jeho života sa snažil umeleckou formou aj Jarman. Tep príbehu dodávajú najmä vedľajšie postavy, film si tak trochu kradnú pre seba, respektíve ovládajú filmárske plátno Tilda a Sean. Doba, kedy sa láska dokazovala vrazením dýky niekde nad brucho, no proste tam, kde to schytal aj Ježiš a nie je to jediný kresťanský odkaz vo filme. Vizuálna stránka prináša akúsi kombináciu divadla a prepracovanej filmovej mizanscény. Pri aranžmá niektorých scén som mal pocit, že film plynule prejde do klipu Losing my religion. Áno a Nigel Terry je britský Juraj Kukura. (16.04.2016)

Netradične poňatí film, ktorý sa stáva obrazom a následne aj obrazmi. Divadelné herectvo, napchané do interiérov, scéna ktorá si pohráva z mizanscénov, kompozíciou a svetlom. Film nie je jednoduchý. Hlavne preto, lebo nie je robený chronologicky a snaží sa v komplexnosti obsiahnúť nie len Caravaggiou postoj k životu, život samotný, ale aj jeho diela, tvorbu a čo ho ovplyvnilo. Je úctihodé vytvoriť hodinu a pol dlhý film, ktorý by pôsobil tak komplexne, bez epickej scény, alebo historických reálií. Dokonca sa sem dostane aj pár súčasných prvkov - napríklad auto. Veľmi zvláštny film, ktorý sa síce nedá na prvý krát uchopiť, ale rozhodne stojí za pozretie. (16.03.2011)

Na rovinu musím říct, že mě to ve své podstatě moc nechytlo, ale ta maximálně stylizovaná forma je tak chytlavá a zajímavá, že proti tomu filmu vlastně nemám žádný relevantní argument.... Je nutné předem upozornit, že nejde o klasickou životopisnou kostýmovku, ale spíše o jakousi snovou(nebo blouznivou)bezčasou mozaiku monologů, atmosféry, pocitů a vykonstruovaných kompozic... (22.02.2014)

Vážení přátelé...Caravaggiovy obrazy se daly do pohybu zpětným chodem a napříč časem a znovu ožívají na plátně filmovém...Dokonalé kulisy precizně stylizované v mistových barevných odstínech...tak precizně, že vám připadnou jako naprosto samozřejmé...dialogový i dějový minimalismus - velmi netradiční filmový životopis - Jarman se ani nesnaží - respektive snaží, ale jinak, než jsme čekali a to je dobře. Živí modelové naaranžovaní jako předlohy k obrazům jsou dokonalí - kolikrát jsem měl pocit, že je to už obraz, ale když kamera odjela dál a obraz se najednou rozhýbal, ukázalo se že jsou to teprve naaranžovaní modelové. Obzvlášť Tilda jakoby sama o sobě vypadla z renesančního obrazu. Abych nepěl jen chválu, tak jediným mínusem pro mě jako pro malíře byly bohužel ty samotné obrazy, které mistr před kamerou jakože maluje - neskutečně odfláklé, příliž expresivní a moderní - absolutně se lišící od dokonalých sousoší modelů...i Caravaggiových obrazů skutečných... myslím ty rozmalované - ty dokončené naštěstí byly vytištěny dobře... (:o) Jo a taky mě tam trochu sraly ty moderní prvky - kalkulačka, psací stroj atd. - chápu sice záměr, ale pro mě to tam být fakt nemuselo. Jinak ovšem nádherný, hluboký film... (06.08.2010)

Zatímco ostatní režiséři se snaží svými životopisnými snímky obejmout celý jeden život, Derek Jarman vypráví jen relativně krátký životní úsek. Malířova předsmrtná autoretrospektiva začíná v dětství u Milána (Jarman se však geografií Caravaggiova života nenechává nijak spoutávat), následuje časový skok a pokračuje až po Merisiho uzdravení v Římě u kardinála Del Monteho. Hlavním záběrem není ani tvorba, ani obrazy nebo slavné jméno. Vše se točí okolo složitosti vztahů, lásky a koexistence několika málo lidí. Ani erotika a sexualita nemá v tvorbě zanedbatelné místo - možná spíše naopak. Posílení dokonalou vizuální stránkou (která je s hlavním hrdinou velmi úzce spjata) a množstvím současných symbolů, jejichž očividnost se navyšuje společně s prohlubováním dramatu (od malé papírové čepičky z novin na Ranucciově hlavě až po velké nákladní auto ukryté v šerostínu při závěrečné vyhrocené scéně, po které už nemůže následovat nic než smrt, dělá z Caravaggia bez diskuzí kvalitní snímek, který stojí za to shlédnout. (18.08.2008)