Otěc i syn

Dvoudílný film. V 1. díle Oprokinutaja tišina (Опрокинутая тишина) datovaném do r. 1921 se vydali pokrokově naladění vesničané, ve své dřívější domácí stanici pracující jen jako bezzemci u bohatých sousedů, vybudovat v hloubi sibiřské tajgy novou osadu na principech zemědělské komuny. Proti proudu řeky Vasjugan dopluli až k obchodní kantoře kupce Isajeva (Boris Novikov) a nedaleko od něj začali budovat nové sídlo. Isajev tu byl vždy jako car, ba ještě víc a rudá „banda otrhanců“, která hodlá na spravedlivých principech dokonce obchodovat s místními domorodci a jejich kožešinami mu leží velice hluboko v žaludku. Zdejší lovce léta letoucí okrádal a zároveň ovládal prodejem vodky, vedle toho nicméně nedaleko svého paláce ukrývá a tajně živí uprchlé bělogvardějce. Dnes tedy chce něco za své služby zase od nich.
2. díl Echo daljokich vystrělov (Эхо далёких выстрелов) ukazuje porevoluční normalizaci roku 1927. Poté, co vasjuganská komuna po vyvraždění celého vedení včetně Romana Bastrykova (Vadim Spiridonov) zanikla, se ostatní vrátili do své původní vsi. Boháči už dávno ovládli zdejší družstvo a dřívější chudina navrátivší se z Vasjuganu znova jenom dře na bohatých dvorech do úmoru. Boje revoluce už dávno utichly, a tak dnes kulaci každý odpor, ba i myšlenku na něj potlačují. Když ovšem kulacká mládež upálila učitelku, která chtěla sdružit zdejší mládež v Komsomolu, to už jim neprošlo. To, že nakonec přeci jen existuje spravedlnost, byl podnět pro Romanova syna vrátit se na Vasjugan a vypátrat, co se skutečně stalo před šesti lety v jejich komuně. (chamonix)