Clerks III

Tak som konečne dostal chuť si to pustiť a bohužiaľ je to také sklamanie ako sa dalo čakať. Smith to už v sebe nemá. Nezvláda nielen formu, ale už mu došli aj nápady. Téma smrti tu proste vôbec nefunguje. Najsmutnejšie bolo, že po náznaku posunu v živote ústredného dua v minulom diely, sa ukázalo, že sa mentálne vrátili niekde do stavu z jednotky. A tie somariny, ktoré zamlada pôsobili cool, sú už len trápne. Najviac to vidno v druhej polovici filmu, v ktorej sledujeme ako opakujú scény z jednotky. Skutočne vydarených vtipov, ktoré ma rozosmiali, tam je minimum (cameo Ethana Supleeho, ktorý tú skurvenú loďku stále nevidí). Väčšinou sa len cituje alebo nadväzuje na legendárne hlášky z minulých Smithových filmov, ktoré, sú také legendárne, že som si ich dobre pamätal, aj keď som tie filmy nevidel už roky. Na hlášky z tohto dielu si už zajtra nespomeniem. Väčšina cameo výstupov je tiež zbytočná. Affleck znova pripomína, prečo získal povesť mizerného herca. Celkovo sa mi vôbec nepáčilo aký osud Smith pre tieto postavy prichystal a ani samotné spracovanie tomu vôbec nepomohlo. So Smithom to definitívne vzdávam. Chcel som dať tretiu hviezdu aspoň z nostalgie, ale pri repete predošlých filmov, si tento diel už nepustím. 5/10. (13.07.2023)

Zklamáním je že čím víc se Smith pokouší dělat humor, tím je to horší, jalový cringe. I nostalgické vzpomínání na všechno v předchozích filmech působí jako důchodcovská nuda. Ale ve chvíli kdy zvážní tak je o najednou úplně jiný film, mnohem silnější, aspoň trochu se pak blíží relevantní generační výpovědi jakou exceloval v Clerks 2.  A přitom je pořád těžce osobní, v Jay and Silent Bob 2 se vyrovnával s otcovstvím, tady se vyrovnává se setkáním se smrtí.   Jenže... to je jen pár momentů, záblesky v jinak matně působícím filmu. Návrat ke Clerks není žádné prázdné dojení značky, Kevin pořád má co říct. Ale už ztrácí schopnost to udělat. Jako scénárista, i jako režisér - i vizuálně to vypadá víc amatérsky než jeho na koleni točená prvotina, což je dost smutné. 6/10 (18.11.2022)

Ak by tretí Clerks vznikli pred minimálne desiatimi rokmi (reálne ešte skôr), mohli sme dostať dalšie skvelé nadviazanie na jeho kultovú klasiku. Takto sa Smith dopracuje k tomu, o čom chce skutočne rozprávať až s blížiacim sa finišom snímky a ešte pred tým musí divák akceptovať príbehové zvraty, po ktorých v tejto látke nikto nevolal, miestami trochu silený humor a to všetko v podstatne slabšom režijnom podaní ako kedysi. Funkčná emocionálna koncovka, ktorú ešte viac podporuje príhovor samotného tvorcu počas záverečných titulkov, však čiastočne ospravedlňuje existenciu trojky a akokoľvek ide o najslabšiu a najmenej vtipnú časť, v súčasnej Smithovej forme sa to dá vlastne považovať za výhru. Aj keď áno, určite je to trochu smutné. 70% (06.11.2022)

Kevin Smith se vrací do Quick Stopu v New Jersey a točí film o tom, jak tam v devadesátých letech točil film. Meta hrátky sice nejsou tak divoké, jak by se dalo ze zápletky čekat, přesto jde hlavně o film pro lidi, kteří mají ranou tvorbu tohohle režiséra rádi. Jenže nový Smith už s tím starým nemá moc společného. Dialogy postrádají nápaditost a uvěřitelnost těch z předchozích filmů a herci tu občas vyloženě trpí ve scénách, na něž jejich schopnosti nestačí. Až někdy v polovině začnou Clerks III působit jako sebevědomý film a ne jen jako sázka na nostalgii, která vychází jen napůl, protože Smith už jednoduše neumí nabídnout to, čím si fandy kdysi získal. Pořád to plus mínus funguje, je však otázka, jestli díky režisérovi a scenáristovi, nebo naopak navzdory jeho snažení. (18.10.2022)

Těžká podívaná k hodnocení i k zasmání. První Clerks totiž komentovali každodennost nahořkle, aby jejich pokračování vyznělo pozitivněji, nadšeněji a potěšilo jako univerzální životabudič. A třetí díl funguje přesně obráceně. Radost se v něm nachází jen při pohledu dozadu a Dante s Randym jasně dávají najevo, že líp už bylo, i když třeba v případě druhého jmenovaného nikdy skutečně dobře nebylo. To jen ta obyčejnost, devadesátá a nultá léta, bezstarostnost, to všechno působí svěžeji, originálněji a všední současnost o to utrápeněji. Pro mnohé je Kevin Smith jen stínem člověka, který dokázal oslovit celou generaci. U návratu Jaye a Boba jsem se chvílemi netvářil nadšeně a nevěděl, proč právě tudy, proč opakovat gejzír šílenství, který občas pobaví, ale daleko častěji působí jako variování minule viděného. U návratu do sámošky chápu potřebu ještě jednou se vyjádřit mnohem víc. Je to totiž daleko víc o životních rozhodnutích, o křižovatkách, ze kterých není úniku a o zodpovědnosti, kterou s sebou přináší obyčejný dospělý život. A samozřejmě, hrozně mě mrzí, že se pokračuje právě tudy a že Smith dobrovolně krade tu parádní náladu předchozímu dílu, který už nikdy nebude působit tak vesele. Budiž mu v rámci definitivního přeorientování se na vztahy přátelské více než na vztahy milostné odpuštěno. Smith znovuzrozený totiž nechce bavit, nechce se flákat, nepotřebuje být mladý ani starý muž za pultem. Chce jen v úloze rozumného zkušeného strýčka poradit pár posledních životních rad všem, kteří si sem našli cestu. Já si je rád poslechnu, rozhodnutí už je pak na každém z nás. Jestli jsou mu bližší hvězdná camea a vtípky nebo možnost si odnést něco malého navíc. (02.01.2023)