Zločin a trest

Momentálně (7.11.2010) zastávám názor, že tento román Dostojevského už se nedá natočit lépe! Sice jen černobílé, ale herecky i dialogově, co se týče adaptace literární klasiky, vynikající! (navíc působivý český dabing: Munzar, Brabec, Sejk, Hlaváčová, Jerneková aj....). Sice zrovna toto dílo Dostojevského nemám rád, ale za skvělou filmovou formu pět hvězdiček. (07.11.2010)

Majstrovsky spracovaná literárna predloha s vynikajúcimi hereckými výkonmi a zaujímavou kamerou. Mám rada Dostojevského s jeho hlbokou analýzou ľudskej duše, riešením morálnych dilem a filozofickými úvahami. Nútia k zamysleniu a pomáhajú uvedomiť si, čo je dôležité a správne. Odkaz pre Aqualunga: Dá sa žiť s vraždou alebo nie? Áno, dá! Plánovaný Raskolnikovov zločin je vedomý, a tým aj hroznejší a ťažší ako napr. náhly skrat v afekte a bolesti - ako u otca v Bergmanovom Prameni panny. Vražda je však stále vraždou, a katarzia s pokorným prijatím trestu je pre odpustenie a pokoj duše v oboch prípadoch nevyhnutná! Úprimné priznanie viny, hlboká ľútosť a zmierenie sa s Bohom, Tvorcom a Darcom života je podmienkou pokoja a pochopenia pravdy: Zabil som, ale je mi odpustené. Napriek mojej biede...SOM MILOVANÝ...a MÁM NÁDEJ..... (27.07.2011)

Ačkoliv docela sečtělý, tahle část sovětské klasické literatury mě minula obloukem. Na Wikipedii se lze dozvědět, že Dostojevského román nemá příliš košatý děj. Já bych řekl, že tyhle k uzoufání nudy by se asi ani natáčet neměly. Respekt k českým dabérům, že si s tím takto poradili. Hlavní hrdina vypadal jako Klaus Kinski. (28.03.2022)

Z dramaturgického hlediska pokulhává už samotná expozice, neboť před první návštěvu u stařeny je zde předsunuta informace o chystané svatbě Duněččině (a spolu s ní i Raskolnikovovy domněnky o důvodu této svatby s jeho negativním postojem). Ve filmu se tak začíná uvažovat o vraždě "už" na základě této situace, kdežto v Dostojevského předloze se o vraždě nejprve "jen" uvažuje a nová situace (chystaná svatba) je teprve tím, co Raskolnikova "donutí" vraždu spáchat, ačkoliv by ji možná spáchal i bez toho. Dostojevského přístup je tak psychologicky a situačně otevřenější a pro čtenáře/diváka tedy mnohem bohatší. Většina rolí je tu navíc obsazena herci, kteří až příliš odpovídají daným charakterům, takže při zachování explicitního vyjadřování postav se informace dublují, čímž se do značné míry také zabraňuje divákově účasti na filmu. Kulidžanovův film není takto zbytečně okleštěn jen v obsahové, potažmo herecké rovině, nýbrž i formálně - filmová řeč je tu na úrovni druhé poloviny třicátých let a o práci se základní filmovou veličinou, tempem, se tu dá jen těkžo mluvit. Pro diváka, který před pár dny dočetl Dostojevského román, je tato nepříjemně otrocká adaptace jen nudnou rekapitulací samotného děje bez "přidané hodnoty" a pro diváka, který předlohu nezná, je to film oproti svým možnostem značně ochuzený. P.S. U knihy i u filmu jsem často myslel na Bressona. Jak on by "si vyhrál" s tolika dokonale popsanými situacemi! (01.11.2014)

Dostojevského román Zločin a trest je náročné sfilmovať, má svojský jazyk a ľudskú dušu analyzuje precízne a do hĺbky a dokáže prinútiť čitateľa k zamysleniu. Kulidžanovov film sa popasoval s nástrahami knihy dokonale a podarilo sa mu vystihnúť charaktery postáv a taktiež aj vykresliť exteriéry. Tie sú studené a odťažité, podobne ako téma, ktorej sa kniha/film venuje. Mladý Taratorkin sa zhostil postavy Raskolnikova na úrovni, hoci v niektorých scénach posobil teatrálne. (12.11.2013)