Wonderwall

Stačilo se jen zaposlouchat do toho soundtracku .. a otvorem ve zdi šmízovat spolu s profesorem fešný holky odvedle .. ani jsem přitom nepotřeboval tu trávu, po které byli evidentně všichni aktéři tohoto dílka náležitě zhulení ... _dnes už jen skoro děs, ale tenkrát ..._ (22.12.2018)

60. léta a hlavně její druhá půlka je dodnes právoplatně označována za největší kulturní revoluci co Zeměkoule zatím zažila. Hudba, oblékání, film, světonázory a více se posunuly na mnohoznačně vyšší level než na čem dříve tyto veličiny setrvávaly. A tento snímek je takový předobraz celé nálady, kulturního povýšení a experimentování ve všech zmíněných směrech. Wonderwall vypráví naprosto obyčejný příběh. Trošku podivínský konzervatista ve středních letech nalezne ve své zdi díru, díky níž vidí do bytu mladé a krásné sousedky. Na tuto premisu se však naroubovala čistá artovina a potřeba expirementů, jež tehdejší doba vyžadovala a podporovala. To je znázorněno mnoha způsoby. Vizuálními hrátkami v podobě barevných koláží či růzobarevně nasvícenými hranými scénami. Prapodivnými snovými scénami, jež předvádí potrhlé kousky postav, například souboj, kde je místo mečů cigareta a rťenka, či LSDman. A hlavně soundtrack. Ten byl vytvořen Georgem Harrisonem, členem Beatles a právě to strhlo na snímek největší pozornost. Ale jméno není vše, je také důležitá schopnost, aby byl soundtrack dobrý, ale tady je přímo dokonalý a to neříkám jen proto, že Beatles je moje nejoblíbenější skupina. Perfektně to vyjadřuje náladu, jež se snímek snaží navodit. Mísící se indická hudba s psychydelickými vyhrávkami a starou hudbou kabaretního stylu je perfektní mix, jež má po hudbení stránce co nabídnout a každý hudební objevitel si ho užije, přičemž také krásně prezentuje to, co tehdy táhlo hudebním světem. Snímek ale nestaví jen na psychydelii a experimentálnosti, on také krásně ukazuje, co s člověkem udělá závislot a o hřejivý lidský moment také není nouze. V žádném případě to však není pro každého, tento snímek ocení milovníci 60. let či ti, co rádi objevují něco nového a nebrání se artovému hávu v oparu psychotropních výjevů. Pro mainstream diváka je to však řeka, do níž nemá cenu ani vkračovat. 7 a kávová lžička LSD/10 (22.10.2019)

Wonderwall aneb jak se z podivínského vědce pana Collinse stane zamilovaný voayér sledující přes magickou zeď bandu zhulených hippíků.Za muziku G. Harrisona dávám o hvězdičku navíc ale jinak tedy nic moc....bohužel. (19.01.2011)

Je to taková pohádka s dobovým hippies koloritem (tedy zdejší hipíci jsou tak dyzajnově vypiplaní, jak asi žádní opravdoví hipíci nebyli). Hlavní hrdina, postarší staromládenecký vědec, náhodou zjistí, že hemžení omladiny za zdí jeho bytu, je snad ještě zajímavější než hemžení prvoků pod mikroskopem, které bylo dosavadní náplní jeho života. Pozdní platonická láska k jedné z dívek vede jej do říše poklesle romantických fantazií a po stezce bláznivosti. Být to drama, mohl by vědátor skončit jako profesor Neřád, ale je to vlídná povídačka, takže jeho bláznivost nakonec jeho milené navýsost prospěje. A on sám je též odměněn, byť ne prvoplánovitě tou kráskou. Tenhle film je asi opravdu jen pro fandy šedesátých let. (10.08.2016)

Neviděla jsem snímek celý, ale viděla jsem dost na to, abych věděla, že při správné náladě je tohle můj šálek kávy. Navíc Harrisonův soundtrack se mi opravdu líbí - při Reed Lady Too se mi chce brečet i smát zároveň a srdce při tom buší opravdu rychle. (27.04.2008)