Proshu slova
Obsahy(1)
Vrchol tvorby Gleba Panfilova a jeden z nejpozoruhodnějších ruských filmů sedmdesátých let. Film Prosím o slovo představuje výpověď o moderní ambiciózní ženě, která se snaží skloubit kariéru a práci pro tzv. veřejné blaho s rodinným životem. Jelizavetu Uvarovu sledujeme jak ve chvílích její veřejné činnosti, tak ve chvílích nejsoukromějších. Pro Panfilova typický dramaturgický skok z oficiální sféry do nejbolestivější intimity zaangažuje diváka a vyprovokuje zájem o hrdinku, která hned po pohřbu dítěte dokáže jít do práce. Metoda šoku v úvodu je přitom zvolena úmyslně, protože vnější tlak se později zeslabuje a divák může konečně vydechnout a spolu s hrdinkou přemýšlet. Z galerie Panfilovových protagonistek byla živelnému temperamentu Inny Čurikové vážná Jelizaveta emocionálně nejvzdálenější, ale o to více oceníme její úsporný herecký projev. Režisér nejprve uvažoval ukončit Uvarové náročný zápas s pragmatismem doby totálním fyzickým vyčerpáním, svědčícím o naprosté bezmoci idealisty tváří v tvář skutečnosti. Nakonec si však vzpomněl na Janu z Arku, která je vlastně mottem jeho tvorby, a dal i této provinční funkcionářce novou šanci. (NFA)
(více)Recenze (5)
Инна Чурикова v dalsim sovetskem flaku ktery trva pres dve hodiny, a da se na nej pritom uplne krasne koukat. Zena - fukcionarka a jeji problemy nejen s budovanim mesta: Scena pohrbu na zacatku a nebo oslava narozenin leziciho dedy mi asi na chvili zustanou v pameti. ()
(SSSR II) Neumím rusky, ale pokud mám věřit zahraničním - anglickým - zdrojům, tak překlad PROSHU SLOVA jako PROSÍM O SLOVO je sice správný, ale příliš doslovný, jelikož také může znamenat CHCI PROMLUVIT. Takový název by byl vhodnější, protože mnohem více odpovídá jak bodu vyprávění, ve kterém se vše zlomí a ke kterému se retrospektivou vracíme, tak i jedné z významových rovin, která je kritikou systému stejně jako precizním ukázání toho, co na něm kdo viděl a proč mohl tak dlouhou dobu fungovat. Některé filmy se navíc hodnotí samy, protože obsahují sebereflexivní část, kterou lze vztáhnout na celek, a tento není výjimkou. Dramatikovi hlavní postava - typicky panfilovsky silná ženská hrdinka - sdělí, že téma je zajímavé, ale je s ním ještě něco třeba udělat, protože tato pasáž může pobuřovat a byla by příliš západní, jiná zase obsahuje humor a poukazuje na problémy, ale nenabízí řešení - východisko z nich. Nemyslím si, že by bylo nutné přicházet se zlepšovacími nápady, které pomohou produktivitě a efektivitě výroby/tvorby, ale že by umění samo o sobě mělo poukázat na to, jak z onoho systému ven, protože takhle se ukazuje pouze systém fungování. A to systém, který drží pospolitost, možnost výhod při dobře odvedené práci a umanutost, jež mu umožňuje jít dál, i když práce vykonávaná na 110% snižuje procentuální úspěšnost v osobní sféře. Inna Čurikova je správná svazačka, díky níž se systém nikdy nezhroutí do sebe (alespoň to tvrdí film)... a Gleb Panfilov ji jako herečku po Marfuše rehabilitoval, i když je nutné spíš ocenit nápaditý casting a kostýmy než herecký výkon samotný. ()
Naprosty formalni rozstrel, at uz jde o dlouhe dialogy snimane na jeden zaber anebo detailni vychytavky - manzel kouri a na pozadi obraz doutnajicich tovarnich kominu, pisnicky od Beatles a do toho zaber na vlajecky NDR a RSFSR apod. Ovsem to tema - Muz na radnici v suknich. Cele mesto zalit do betonu. A pak jeste nabehnout doma s kyblem a mydlit podlahu... Takze ucebnicovy agitacni prototyp socialisticke zeny, propaganda jako remen. Jenze mistrovsky natocena. Stekly, Brynych, Matula a spol. se meli co ucit. ()
Asi prvních deset minut vypadalo zajímavě, pak mě sled několika zcela nezajímavých dialogů absolutně nezajímavých postav donutil v necelé polovině filmu opustit kino. [Ponrepo, 35 mm] ()
Soudruh Bavor a Pláteník v sukních. Inna Čurikova nechává Marfušu za sebou na sověty daleko. A já jsem pohlcena ještě po pěti měsících. Kdepak Inna-Gleb, to jsou velkofilmy. ()
Galerie (20)
Photo © Potemkine / Lenfilm Studio
Reklama