Tot samyj Mjunchgauzen
Režie:
Mark ZacharovKamera:
Vladimir NachabcevHudba:
Alexej RybnikovHrají:
Oleg Jankovskij, Inna Čurikova, Alexandr Abdulov, Jelena Koreněva, Leonid Jarmolnik, Semjon Farada, Jurij Katin-Jarcev, Igor Jasulovič, Leonid Broněvoj (více)Obsahy(1)
Satirická fantasy o životě, lásce a smrti známého barona Prášila, jenž žil v 18. století v Německu. Film však není pouhým vyprávěním baronových příhod, ale hlubokou retrospektivou lidského života. Přemýšlivý člověk je, podle barona, naprosto povinen zvedat sám sebe za vlasy tak, aby nikdy nepropadl beznaději a zkostnatělosti každodennosti.
Baron se potýká s byrokratickými překážkami, jež kladou církev a stát jeho manželství. Je konfrontován se skutečností, že nemůže být sám sebou: musí odvolat všechna svá slova a označit své příběhy za lež, aby se mohl oženit. Baronův 32. červenec, dopisování se Shakespearem a další příhody však nejsou lži, je to výsměch těm rádoby pravdám, které jsou dovedené do absurdna.
Důležitým prvkem filmu je typická sovětská undergroundová hudba, která jaksi nezapadá do prostředí 18. století, čímž nenápadně přenáší diváka do 80. let v SSSR.
(Áčko)
Recenze (3)
Příhody barona M. jako pokračování, (otevřený) konec je trochu alegorický - aby potvrdil, že vždy mluvil pravdu, je odhodlán si sednout na hlaveň děla a nechat se vystřelit...Jako obvykle u Zacharova jsou tu špičkoví herci oné doby. Komentáře uživatelů: https://www.imdb.com/title/tt0080037/reviews?ref_=tt_ov_rt ()
Zač by stál život bez fantazie - takovou otázku si lze položit s baronem Prášilem po shlédnutí této dvoudílné sovětské TV komedie, která uchopila téma po svém, přičemž jí nelze upřít vtipný nadhled. Neubránila se přitom sice lehkému moralizování, ale naštěstí v míře, která je ještě únosná. Ocenit na ní lze to, že zároveň nutí i k zamyšlení, kde je hranice mezi lhaním a fantazií a zda ji lze někdy vůbec rozeznat. ()
Baron Prášil, ztvárněný Olegem Jankovskijm, není o baronových dobrodružstvích, nýbrž o jeho životě a o tom, jak byl postaven před soud, aby obhájil své skutky. Jde sice v prvé řadě o satirické dílo, ale nelze mu upřít určitou vnitřní hloubku vyjádřenou skrze dialogy. A právě baron Prášil zde pokládá otázky o smyslu lidské existence, když tvrdí, že nechce být jako každý obyčejný člověk, ať už na Měsíc skutečně letěl nebo ne. Výrazným rysem filmu je také hudební složka, na kterou je kladen velký důraz, ale spíše než dobovou atmosférou je charakteristická svou syntetickou moderností sedmdesátých let. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (1)
- Cena poroty novinářů 20. mezinárodního filmového festivalu Zlatá Praha, 1980. (Áčko)
Reklama