The Excluded
Vymknutí
Režie:
Franz NovotnyScénář:
Elfriede JelinekHrají:
Paulus Manker, Christine Kaufmann, Elfriede Jelinek, Haymon Maria Buttinger, Alexander Goebel, Kurt Jaggberg, Toni Böhm, Martin Obernigg, Gerhard Steffen (více)Obsahy(1)
Spracovanie divadelnej hry držiteľky Nobelovej ceny za literatúru Elfriedy Jelinek. Dej filmu sa odohráva roku 1959 vo Viedni. Gymnazista Peter Witkowski sa chystá na maturitu, doma však prežíva peklo. Otec, bývalý člen SS, je od zranenia na fronte invalidom. Svoju pasívnu manželku týra a ponižuje tým, že ju núti pózovať nahú a jej akty potom ukazuje deťom ako dôkaz matkinej zvrhlosti. Psychologicky a fyzicky týra aj Petera a jeho sestru-dvojičku Annu. Pred otcovým sadizmom sa Peter snaží ujsť do sveta predstáv. Píše básne a sníva o anarchistických činoch, ktoré plánuje vykonať s Annou a dvoma spolužiakmi: Sophie, dievčaťom z bohatej rodiny, a Hansom, chlapcom robotníckeho pôvodu. Spolu vytvoria anarchistickú skupinu, no čoskoro vychádza najavo, že Peter vôbec nie je silný a nezávislý rebel, ale len zbabelý slaboch. Jeho vedenie preto prevezme Sophia. Peter sa cíti bezmocný a stratí kontrolu. Spácha nezmyselný zločin: zabije Annu, Hansa aj svojich rodičov. Film s nadsádzkou zobrazuje a utentické existenciálne problémy dospievania v zložitých päťdesiatych rokoch 20. storočia, kedy sa Rakúsko muselo vyrovnávať s dedičstvom nacizmu a s historickou vinou za vojnové zločiny. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
"Die Ausgesperrten" (česky "Vyvrhelové") je (jako téměř všechny slova) víceznačné. Na rozdíl od slovesa "einsperren" - zavřít, uvěznit - znamená sloveso "aussperren" zavřtít (někoho) na druhé straně, tedy vyloučit, zavřít před někým dvěře, nepustit někoho dovnitř, a také propustit (třeba z práce), i vyvrhnout. Hrdinové jsou také spíš loosers než desperados. Rozhlasová hra, román (znám jej velmi dobře) a film představují tři možné složky jedné věci. Jelinekové používá tu jeden vzorec pro jiný význam, onde pro jiný význam stejný vzorec. S "hrdiny" nás seznamuje začátek románu (mám k dispozici jen německý originál): "Jedné noci, na sklonku padesátých let došlo ve Vídeňském městském parku k loupežnému přepadení. Procházející se člověk byl napaden následujícími osobami: Rainer Maria Witkowski (ve filmu Peter), jeho dvojče Anna Witkowská, Sofie Pachofenová (dříve von Pachofen a Hans Sepp." Elfrída, která napsala scénář a ve filmu si i zahrála, budí dojem, že její doménou je spíš text než obraz. Její specifický vypravčský styl, v němž je všeobsažný a všudepřítomný sarkasmus, ironie a další prvky černého humoru ("Dříve neměli lidé na ničení životního prostředí čas, protože ničili sami sebe"), nenašel ve filmu dostatečné uplatnění (nebo to bylo anglickými titulky? boužel špatrně slyším a potřebuji je). Dějem se proplétají různé historické děje a osoby, reminiscence nejdou jen do roku 1934, ale až k Adalbertu Stifterovi, kdy ukončil román "Vítek" (pokus o přepsání dějin a impuls pro revanšistický "Witkobund") a spáchal sebevraždu. Celá hra/román/film se nese jako komentář k anarchistickým adolescenským spolkům (Anna: "Krást peněženky je dětinské, chtěla bych něco vyhodit do povětří"), až se nakonec zjistí, naprostá bezideovost vedoucí do oblasti psychopatologie. Elfrída je (spíš už jen byla) často kritizovaná (projevilo se to především před udělením Nobelovy ceny za literaturu) za bezúčelné zobrazování pornografie a násilí. Pokud se věnujeme rakouské literatuře a filmu (Haneke, Seidl), pak vidíme, že jde o celé hnutí válečných a poválečných básníků vyvolané "nacistickým a poválečným rozporem". ()
Galerie (9)
