Reklama

Reklama

Andělská zátoka

Obsahy(1)

Mladý bankovní úředník Jacques se pod vlivem staršího kolegy rozhodne zkusit štěstí ve hře a proti vůli svého otce odjíždí do hráčských center na jihu Francie. Tady potká osudovou ženu Jackie, začne je spojovat vášeň nejen pro hazardní hru, ale i vášeň milostná a ani jednu nedokážou zastavit...
Režisér Jacques Demy se svým druhým celovečerním filmem znovu prosadil jako výrazný tvůrce nastupující generace francouzské nové vlny. Film ANDĚLSKÁ ZÁTOKA je z dnešního pohledu sice zastíněn jeho pozdějšími tituly Paraplíčka ze Cherbourgu a Slečinky z Rochefortu, z hlediska hereckých výkonů a práce s kamerou nicméně dodnes patří ke stěžejním snímkům tehdejší francouzské kinematografie. Tradičně nadstandardní herecký výkon podala Jeanne Moreau, jako její mužský protějšek vynikl začínající Claude Mann. Film se natáčel v pařížských exteriérech, ale vzhledem k tématice především v tradičních hráčských lokacích jako je Nice, Cannes a Monte Carlo. Ve Francii měl premiéru 1. března 1963, u nás byl uveden v rámci Febiofestu v roce 2009. (argenson)

(více)

Recenze (2)

Vančura 

všechny recenze uživatele

Úchvatná Jeanne Moreau (v té blonďaté paruce, dokonalých kostýmech a zapalujíc si jednu za druhou, ji nejde nemilovat) ve filmu, který je v něčem zprávou o své době a v něčem zůstal stále aktuální - hazard je velké téma i po 55 letech od jeho natočení. Děj si vystačí s minimem postav a odehrává se v krátkém časovém úseku (přesně, jak to mám rád); akcent je zde položen na hráčskou vášeň Jackie, jejíž závislost jí dávno zruinovala život, aniž by si toho stihla všimnout (nebo je možná už tak rezignovaná, což nakonec vyjde nastejno), a je děsivé sledovat, jak do toho stahuje i chudáka Jeana, který se do ní zamiloval a nevidí, že jejich věkově (Jeanne Moreau byla o 12 let starší) i jinak asymetrický vztah nemá budoucnost. Scéna, v níž Jackie sděluje zdrcenému Jeanovi, že jeho lásku nedokáže opětovat, protože ruleta je pro ni vším, a s ním zůstává jen proto, že jí přináší štěstí ve hře, je pravděpodobně vrcholem celého filmu (u něhož si člověk nemůže nevzpomenout na snímek Leaving Las Vegas, v němž byl pro změnu hlavní překážkou vztahu alkohol). Vlastně je to tedy dost smutný film, byť nijak nemoralizuje a ponechává prostor, aby si člověk udělal názor sám, podobně jako Jeanův otec svého syna také nezavrhnul nevratně, a rád by ho viděl zpět u sebe (velmi dojemný moment). Relativně otevřený konec pak ponechává opět prostor divákovi, aby si domyslel, jak takový příběh asi může dál pokračovat. Za mě velký divácký zážitek z filmu, který je u nás - soudě dle minimálního počtu zdejších hodnocení - prakticky zcela neznámý; o to víc mě těší, že jsem ho mohl vidět (v restaurované verzi z r. 2012 s anglickými titulky). UPDATE 24.10.2019 - Film mě strašně bavil i na podruhé, ta kombinace černobílé kamery, krásných lokací, emotivní ústřední melodie, nádherné Jeanne Moreau a ducha starých dobrých šedesátek, mi opět strašně sedla, a hodně mě to do sebe vtáhlo, a dost jsem se s Jeanem identifikoval a cítil se jako on, a vůbec mi to připomnělo hodně osobních momentů z mého života, až mě to u tak starého filmu mírně překvapilo. Trochu mě mrzí, že téma hazardu zde takřka zcela zastínilo tu romanci, které bych tam chtěl mít víc, ale to už bych z toho dělal jiný film. Původně jsem vlastně i chtěl, aby to mělo jiný závěr, ale nově si myslím, že ten konec je velmi organický spjat s předchozím děním, a jiné rozuzlení by se tam asi nehodilo. Btw. všechny plakáty filmu mi přijdou dost hrozné, a dokázaly by mě od toho odradit, což mi jen potvrzuje, že člověk by se plakátem vůbec neměl řídit. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Studie gamblerství. Celé to bylo pro mě mimořádně vysilující vlnění zisků a ztrát - v tomhle jsem nikdy nejel, protože jsem přizdisráč. Vlastně je obdivuhodné, že se to Demymu podařilo vystavět z tak mála zápletek - výhra / prohra / výhra / prohra. Co je nepřesvědčivé je snaha stylizovat Moreau do divy – je tak ošoupaná, má tak málo vlasů + nehezkou lebku, kruhy pod kruhy pod očima – je skvělá herečka, ale mnohem víc jí seděly role inteligentních šeredek – Deník komorné, Noc… Tam se rozzářila do křehkosti… Tady je asi nejpěknější v momentech utrpení anebo když ji gambleřinou svítí oči. Celý étos filmu je pochybný – Demy nebyl moralista ani filosof. Na druhé straně právě pro tyhle vlastnosti občas i v tomhle kousku probleskne krásná chuť svobody – naivita šedesátek – člověk, který není determinován ničím jiným, než únavou anebo štěstím. Myslím, že to je čemu se říká svoboda, ba krása. *** a ½. ()

Reklama

Galerie (46)

Reklama

Reklama