Požehnání

Film jak malovaný, ve smyslu spíš výtvarném, ale přitom (přesto, že to neříkám rád) dost náročný - vzpomeńme, co se u nás točilo v padesátých letech! A to určitě nejen proto, že jsem film "slyšel a viděl (titulky) polsky" a mnohá často se opakující slova jako "hrabina" či "fordanserka" nebo "pożegnania" (loučení v plurálu, tedy opakovaná loučení, tedy i opakovná setkání) mi docházela časem. Rovněž tak i historické pozadí, které k filmu neoddělitelně patří, není snadno přehlédnutelné a definitivně jej lze dosadit až v závěru. Příběh Pavla a Lidky tak reflektuje svojí dobu plnou brutálních změn a náhlých zvratů (z aristokrata na číšníka, z lokaje na hostinského), odehrávajících se ve stále zrychlujícím se čase (pro lepší pochopení Pavlova chování k Lidce a svému převážně rodinnému prostředí je třeba dodat, že ma za sobą dwa lata pobytu w obozie koncentracyjnym w Auschwitz). Mám pocit, že Hasův film z doby už před 65 lety, je pro dnešního diváka stále náročný, ale pro ne-polského a ne-poučeného diváka v době svého vzniku téměř nekoukatelný. (28.11.2023)