Chladnokrevně

Capoteho kniha Chladnokrvne je súčasťou mojej knižnice a tak som mohol posúdiť, nakoľko sa Richard Brooks trafil do mojej predstavy. Viem, že som bol spokojný, ale na detaily si už po toľkých desaťročiach nespomínam. Chladnokrvne som odvtedy nevidel a asi už ani neuvidím, lebo televízie vysielajú predovšetkým pre postihnutých Alzheimerovou chorobou, ktorým aj dvojstá repríza filmu prináša rovnaký zážitok, ako premiéra. Nie je však treba strácať nádej. Už o tri roky neskôr sa mi podarilo dostať sa k filmu a potvrdiť si prvotný dojem z neho. Možno je pridlhý, ale iba pre súčasných milovníkov akčňákov, možno má aj iné nedostatky, o ktorých neviem. Ale ten chlad z názvu je prítomný počas celého filmu. (06.12.2018)

Neočakávaný sled okolností najlepšie zobrazujú skutočné udalosti. A občas aj irónia vezme meč spravodlivosti, aby potvrdila, že dokonalý zločin nie je pre každého delikventa dosiahnuteľná méta. Jednu z mála výhrad mám k situácii, kedy začali dvaja lupiči šeptom riešiť v dome, do ktorého sa vlámali, či budú mať komu dať neskôr otvoriť trezor. Zas takí amatéri hádam neboli. (16.01.2017)

Drsne a realisticky natočená dráma dvoch recidivistov, ktorým morálka a cit nič nehovoria. Sú ochotní prekračovať všetky medze normálneho chovania a konajú to bezcitne a chladnokrvne. Lenže nič nie je také, ako sa na prvý pohľad zdá... Brooksova dráma však neodsudzuje len oboch páchateľov, ale aj spoločnosť, v ktorej žijú. Film kladie mnohé spoločenské otázky, a nemusí na ne dávať odpovede. Všetko je na divákovi. Prínosom je aj reportážny spôsob natočenia, kvalitná čierno-biela kamera a výborná hudba odrážajúca všetky emócie. Snímok bežal v našich kinách v roku 1969. (17.11.2012)

Studie krutých, ale naivních charakterů, mladých bezpáteřníků, kteří si chtějí přilepšit nehledě na lidské životy, jsou to odporní vrahové, ale přitom k nim divák žádný odpor necítí. Chladnokrevně je natočeno přímo chladnokrevně, bez zaujatosti, je to drama zdánlivě popírající svou dramatickou rovinu a vydávající se za dokumentární rekonstrukci. Možná ale právě díky této odtažitosti jsem si k němu nevytvořil vztah jako k "filmu", mohu obdivovat jeho technické proporce (brilantní rozvážná režie, kamera i opěvovaná scéna s děštěm za oknem), ale místy jsem se nudil a neliboval si v tom tak, jak jsem si neustále připomínal, že bych teoreticky měl. 7/10 (24.10.2009)

Vrahové byli chladnokrevní a ani systém se s nimi nemaže, ale to není až tak důležité. Předpokládám, že podobných případů se stalo větší množství. Vražda pro nic za nic, i když je pravda, že zde důvod byl. Většina motivace však vycházela z toho, že vrahové byli určitým způsobem pokřivení. Tak, že se to i těžko popisuje. Jsou skutečnými lidmi, jednají jako skuteční lidé, ale přitom v jednu chvíli všechno hodí za hlavu a udělají něco těžko pochopitelného. Proč? Na tuhle otázku je asi jediná odpověď: Proč ne? Je těžké najít jinou. Film je dokonalý v tom smyslu, že příběh předvádí naprosto syrově, nezaujatě, tak, jak se stal. Sledujeme lidi, sledujeme jejich osudy a nelíbí se nám ani jedno. Jak smrt Clutterových, tak poprava vrahů. Druhá poprava a její zpomalený záběr, to, jak se provaz napne, tělo se propne a pak o něco vyskočí, jako kdyby to byl bungee jumping za krk, to je jedna z nejnepříjemnějších scén, jakou jsem kdy ve filmu viděl. Tím, že je to skutečně scéna poslední, je jen podtržen dojem, jaký na diváka udělá. Budete sedět zaražení a překvapení. Znechucení, ale zároveň s pocity nejistými. Skutečně si to zasloužili? Každý si najde trochu jinou odpověď. Kdyby se měl natočit jediný film o tom, jak někdo zabil někoho jiného, měl by to být právě snímek "Chladnokrevně". Jak byli chladnokrevní vrazi a jak byli chladnokrevní lidé na popravě, tak je chladnokrevný i film. Černobílá mu sedí dokonale. (19.11.2013)