Kráska dne

Zvláštní film. Žena má vše, co může chtít (muže, peníze), ale přesto se nudí. Když se jednou dozví, že její přítelkyně dělá prostitutku, tak tomu nápadu neodolá a zkusí si to. Co začne jako zkouška brzy přeroste v regulérní práci a s tím související problémy. Upřímně, tenhle film se nese v dost pomalém tempu, které nemusí každému vyhovovat. Mně ale sedí, Catherine byla opravdu kočka a líbilo se mi i to prokreslení charakteru hlavní hrdinky. Na film o nevěstinci je zde ale málo odvážných scén (prakticky jediné, co ve filmu uvidíme, je zadeček od Catherine). Nicméně jak jsem už napsal, film je to zvláštní, ale tím lepším způsobem. 70 %. (18.07.2011)

Člověk by od Bunuela čekal nějaký surrealistický propletenec, u kterého si nejsme sami jisti, co to vlastně sledujeme. V Krásce dne tomu tak není. Jednotlivé sekvence na sebe pozvolna navazují a až do posledního záběru pochybujeme, zdali vůbec sledujeme Bunuelův film. Ale pak přijde onen poslední záběr a přichází na řadu ta správná tagada. Catherine Deneuve v roli Severine hledá svou sexualitu, pro níž ve vyšších kruzích není místo. I přesto, že je citově oddaná svému muži, city nejsou to, po čem by toužila. Ponížení, sexuální uspokojení a masochismus je to, oč tu běží, vážení. Dosáhla Severine svých sexuálních tužeb, udělala ze svého muže paroháče nebo to všechno byl jen sen, po jehož doznění jí čeká zas ten samý nudný buržoazní život? (05.12.2013)

Kesselova predloha bola kedysi mojim veľkým čitateľským zážitkom, pri ktorom som si prvýkrát uvedomil zložitosť a odlišnosť ženskej psychiky. Nemal som najmenšie pochybnosti o uveriteľnosti románových postáv a niekoľkokrát som sa k románu vrátil. Bunuelov film bol pri premiére pre mňa značným sklamaním, pretože sa výrazne rozchádzal s mojou predstavou. Včera som sa k filmu vrátil a moje sklamanie pokročilo až do naštvania sa, čo mu vynieslo púhe dve hviezdičky. Paradoxné je, že to, čo ostatní na filme vyzdvihujú, bolo pre mňa hlavným dôvodom nespokojnosti, teda Bunuel a Deneuve. Jednoducho nakrútený príbeh o zložitých hnutiach mysle a pre postavu Séraphine absolútne sa nehodiaca francúzska filmová ikona s imidžom oscilujúcim medzi prerastenou školáčkou a dámou z lepších kruhov. A tie quasi surrealistické vložky celkový dojem skôr pokazili, než vylepšili. Malo to byť inak. (28.02.2012)

Spíše Yves Saint Laurent než Catherine Deneuve, která tu vypadá jako pouhé neživotné ramínko na módní oblečení. Film evokuje jedinou zajímavou otázku, která zní podobně jako známý slovosled "Ty víš, že já vím, že ty víš, že já vím, že ...", a ta otázka zní – Je to film o ženských snech o mužské nadvládě, nebo film o mužských snech o ženských snech o mužské nadvládě? Neboli odkud se vlastně ty sny o nadvládě, zmocnění se, podlehnutí, čili všech těch dominantně-submisivních vztazích berou? Není to celé o překonání hranice "já-cizí" – hranice, která se dobrovolně překročuje pouze ve zlomku procenta, když se dají dohromady veškerá setkání s jinými lidmi, která člověk prožije za celý svůj život? To, od čeho se snaží osvobodit Severine, je slupka civilizovanosti. Navíc, jak napovídá film v krátkých návratech do minulosti, muži Severine jinak než nemravným nátlakem k sexu nevzruší, protože to je jediný způsob spojení, který Severine poznala v době svého dospívání. Proto Severine vyhledává anonymní sex s neznámými muži, kteří k ní přistupují jako ke svému, byť dočasnému, majetku, a probouzí v ní tak ženské libido. ___ V podstatě se opět jedná o známou buñuelovskou kritiku blahobytné a bezpečné jednotvárnosti a pokrytecké morálky buržoazie s její vykleštěnou, vyvanulou nebo pokroucenou sexualitou. Přes veškerou "erotičnost" je to celkem uspávající film, což je u buñuelovských snímků normální jev, protože herci v nich hrají jako zombie nebo loutky – beze stínu skutečných emocí. Buñuel nenabízí ani řešení, ani soucit, ani očistu a v tom zůstává stejný jako buržoazní měšťan bez vášní a pravdy, kterého kritizuje. Ironickým paradoxem celé moderní civilizace je to, že zajištěný, pohodlný a nudný měšťanský život, od kterého měšťan utíká, je jeho sen, cíl a naplnění. Nuže, člověk vždy touží po opaku toho, co má. (20.07.2013)

Jako filmoví fanoušci určitě znáte to, co se občas prostě stává - pustíte si průměrný film ve výborném rozpoložení a náhle vám přijde fantastický. A nebo druhá možnost - pustíte si výborný film, ale máte zvláštní náladu a pořád se nějak ne a ne zakoukat. A to druhé se mi nejspíš stalo při Krásce dne. Asi v půlce filmu jsem si uvědomil, že se na televizi dívám úplně bez zájmu a nevím vlastně, čím by mě měla banální povídka o dámě, co sní o tom, že ji manžel konečně brutálně osouloží, roztažená na 100 minut, zaujmout. Dokoukal jsem, přičemž jsem cítil, že snímek má své kvality, ale nějak se mi je ten večer prostě nechtělo hledat. Omlouvám se, příště budu pozornější. (25.04.2011)