...a sekať dobrotu...

Genialita tvůrců nespočívá ve schopnosti vyjádřit na prostoru dvou hodin jednu myšlenku, ale za dvacet minut vybudovat tak tísnivou atmosféru, že jiným režisérům se to nepodaří, kdyby na to měli celý život. (01.03.2020)

Bez diskuze nejlepší možná doba a zároveň i poslední šance na skutečně věrné zachycení, v tomto případě, čistě psychologické podstaty politického věznění, které je součástí naší historie, vlastně jakéhokoli věznění nevinného člověka, jenž nakonec začne (je donucen) polemizovat o své nevinně. Vynikající filmový diktát od tvůrců, kteří možná bojovali s myšlenkou, zda film vůbec někdo někdy uvidí, přesto do toho dali vše. Solan jako vždy srdce, Lenka Reinerová nepochybně stále živé vzpomínky a Milenka Dvorská svou přirozenou krásu. Vše se odráží v preciznosti a nadčasovosti tohoto krátkometrážního kousku, jehož atmosféře se dnes nelze přiblížit, možná jen zpovzdálí hledět, pár filmů, které dohlednou, by se našlo, nicméně zobrazit myšlenkové pochody uvězněné, jež jsou rozděleny na před a po...důsledky náhlého uvěznění, omezení prostoru, činností i myšlení či dokonce cynicky rutinní přístup věznitelů ("Tiež bol proces zo Slánským a jeho bandou, samý špagát"), ve dvaadvaceti minutách, je kumšt, který musíte dělat jako protest s omezenými možnostmi, aby byl takhle dobrý a zapůsobil. Po pěti stech dvanácti dnech opět slyší dětský smích...krásně se při něm usmívala...zpěv ptáků a dopřává si volnost, může udělat kroků, kolik jen chce, ale nesmí zapomenout...tu dobrotu, soudružko. (24.02.2020)

Neobyčejně působivá dvacetiminutovka, v níž je všechno. Strach. Vzdor. Úzkost. Pohrdání. Zmatek. Režisér Peter Solan navíc všechny záběry z vězeňského prostředí záměrně zasadil do neosobního a odosobněného prostoru, proto dílo působí mnohem moderněji a univerzálněji. A nelze nezmínit vynikající Milenu Dvorskou, které stačí k naprosté dokonalosti jen několik pohledů očí... Mimořádné dílo. (24.03.2021)

LFŠ 2009 (29.07.2009)

Priznávam, že tento kratučký film nemusí padnúť každému. Veľmi sugestívnym spôsobom sledujeme posledné hodiny uväznenej novinárky a jej pocity. Film Petra Solana je natočený desivo a klaustrofobicky, kamera je osobná a pohybovo nepríjemná, všetko v dobrom slova zmysle, hrdinka ( Milena Dvorská ) nepovie jediné slovo, všetky monológy sa odohrávajú v jej poznamenanej duši. Praktiky vtedajšej Štátnej bezpečnosti sú zobrazené len tak mimovoľne, aj tak zanechávajú silný dojem. Som rád, že Slovenská televízia vyhrabala z archívu tento snímok, je prepotrebný aj v tejto dobe, lebo pamäť národa sa kamsi vytráca... Prvý komentár. (20.02.2020)