Kým sa skončí táto noc

Po vážném dramatu Boxer a smrť přichází Peter Solan se zdánlivě odlehčeným tématem. Na malém prostoru hotelové restauce se odvíjí banálně vypadající příběh. Všichni se chtějí bavit, seznamují se, tančí. Jak postupuje večer, odkrývají se nenaplněné sny, touhy, zklamání osobní selhání. Film má díky improvizovaným dialogům neuvěřitelně uvolněnou atmosféru, která se nakažlivě přenáší na diváka. Zvuk nalévajícího se Napoleóna vhání sliny do úst, příjemná hudba svádí k tanci. Atmosféra se mění skoro neznatelně a najednou je tu konfliktní situace, po předešlé pohodě není ani stopy. Mírně v pozadí, ale nikoliv upozaděna stojí barmanka, jako studnice vědění (co je který host zač), bar je přístavem, místem posílení, krátkých epizod před dalším vyplutím do sálu nadějí. Postava pijana a zároveň hostitele, který vyhledává kontakt, aby jej vzápětí odmítl a ponořil se opět do své samoty. Asi nejvíc si Solan vyhrál s mladou rozvernou čtveřicí. Když vezmu reálný věk herců, je všem něco kolem dvaceti, tedy období naivity a závislosti na rodičích mají za sebou, před sebou více očekávání, než může reálný život splnit. Pomyslný přelom začíná dobou placení, rozchodu domů a zavíráním baru. Okamžik odhalení, rezignace, únavy po nočním bdění. Velmi jemné provedení jak ze strany scénaristy a režiséra, tak i herců. (28.02.2015)

Už z názvu filmu je nám jasné, že film bude situovaný do určitého prostredia a do krátkeho časového úseku. Dej sa odohráva v nočnom podniku Družba, začína sa otvorením a končí záverečnou tesne nadránom. Ja som si z celého kolektívu baru vybral bývalého majora anglického odboja Holuba, ktorý aktívne bojoval v Severnej Európe v bitke o Tobruk. Tu na vojne niečo znamenal. Ale po skončení vojny, predovšetkým po nastolení komunistickej diktatúry, bol význam západného odboja nie len podceňovaný, jeho účastníci neboli po zásluhe odmenení, ale naopak boli perzekuovaní. Nakoniec ho vyhodili z armády a tieto neuznania ho priviedli k alkoholizmu. Do partie v baru, sa dostal spoločne s manželkou v deň svadby ich syna. Tak ako vždy v spoločnosti sa opil a tak si ho sekera manželka zobrala domov so slovami, „Takú vojnu budeš mať, pri Tobruku vám tak horúco nebolo“ Tento film je majstrovským zobrazením ľudskej psychológie a zaujímavosťou tohto filmu je, že scenár bol iba príbehom a herci si jednotlivé pasáže filmu dotvárali sami, film neuzatvára dej a ponecháva ho aj naďalej otvorený. (17.07.2016)

- Dnes večer niekto zomrie. - Stavíš sa? Tak toto sa mi páčilo. Prvé stretnutie s Petrom Solanom bolo takmer perfektné. Jednoduchá fabula na vlnách klubového jazzu, zmyselného opojenia a drobných príbehov návštevníkov jedného baru v Tatrách, v ktorom sa s vami barmanka rada priateľsky porozpráva a s úsmevom na tvári vám trochu prikrášli účet. Zo začiatku mi prišli dialógy veľmi zvláštne konštruované, čo mi však nebránilo, aby som sa nechal uniesť dejom plným ľudskej márnivosti a pominuteľnosti, nezmyselného konania a pokusov o niečo viac, než je v ich silách. Zdanlivo roztrieštený príbeh je ako kakofónia, ktorá, keď sa s ňou narába tak obozretne a netradične ako v tomto malom slovenskom diele, môže byť premenená na takmer dokonalý súzvuk a symfóniu oslavy momentu. Možno ešte najlepšie obišiel ten chlapík, ktorý najprv prišiel pred otváračkou, druhý raz, keď už bolo všetko plné a tretí raz po záverečnej. Skvelý slovenský film, ktorý si zaslúži uznanie a má v dejinách našej kinematografie výsadné postavenie. 85% (24.04.2014)

Je až nepochopitelné, jak se v šedesátých létech umně, s lehkostí a s obrovskou grácií po všech filmařských stránkách točily bijáky, s porovnáním s dnešními "výtvory." Jeden večer v jednom baru a s příběhem je vystaráno. Herci při svých dialozích dostali naprostou volnost a proto jejich vyjadřování je absolutně živočišné, nestrojené a věrohodné. Vše působí živě i díky kameře Vincenta Rosince, který herce zabíral více kamerami a z různých úhlů. Já tak byl vtažen přímo do děje a měl jsem pocit, jako bych v tom baru Družba byl také a užíval si života jako většina tohoto výstředního osazenstva. To je prostě paráda a jedinečnost těchto snímků. Dnešní filmující frajírci by se měli podle těchto unikátů učit. Omladinu zahráli začínající herci Marian Labuda, Stano Dančiak, Jana Gýrová a Jitka Zelenohorská. Chlapíka na baru, který platil každému, koho si vybral a pak hrál na trubku, mistrně a s přehledem zaválel Július Pántík, z jeho výkonu jsem neměl slov a jak propil všechny výplaty svým zaměstnanců a posléze na sebe zavolal policajty, to jsem šel do kolen. Peter Solan mě se svým filmem opět potvrdil pravidlo, že Zlatá Šedesátá byly nejlepší léta pro československou filmovou školu. (03.12.2018)

Ze začátku jsem měl z filmu dojem, že půjde o takovou vcelku příjemnou konverzační oddechovku. Postupem času atmosféra v tatranském baru poněkud houstne a můj dojem z filmu se měnil. Dost mi ve filmu nesedla postava rozhazovačného pijana. Furt jsem moc nechápal, jaké má pro své chování motivy a upřímně je moc nechápu ani po zhlédnutí celého filmu. Mnohem příjemnější bylo sledovat pány S. Dančiaka a M. Labudu, jak se více či spíše méně úspěšně snaží sbalit dvě české studentky. Ale i zde ve mě některá jednání dotyčných postav vyvolalo jisté otazníky a moc jsem se s nimi nedovadl ztotožnit. Celkově tedy ve mě film vyvolal poněkud rozporuplné dojmy. Atmosféra filmu je určitě silná, ale sama o sobě pro mě vynikající film vytvořit nedokázala... (22.03.2017)