Basquiat

Dlouho žil na ulici, a své umění dával najevo jen pomocí graffiti na newyorských zdech. Až jednoho dne potkal Andy Warhola, a od tohoto dne se jeho život kompletně změnil. Jeho obrazy plnily světové galerie, rozhovory naopak plnily novinové články. Ale unést veškerou tu slávu není jednoduché, a ani Jean-Michel Basquiat není výjimkou... Hned zpočátku musím říct, že nejsem žádným velkým příznivcem "vizuálního" moderního umění - fotografie ještě chápu, ale udělat několik čáranců na plátno a nazvat to třebas Západ slunce nad řekou mi přijde ujeté (ale tak to asi má mít). Navíc obrazy podobné těm Basquitovým z filmu doma vídám každý den, a má je na svědomí moje dvouletá dcera. Ale zpátky k filmu jako takovému - životopisné filmy jsou většinou hrozně dlouhé, a hrozně nudné. To naštěstí není případ Basquita - ten jede od prvních okamžiků až do závěrečných titulků (i když konec mi přišel takový hodně zredukovaný). To, že se na film dobře dívá, má na svědomí excelentní herecké obsazení - kromě zde stokrát zmiňovaného Davida Bowieho jako excentrického Warhola musím vyzdvihnout i Michalea Wincotta (Rene Ricard) či Gary Oldmana (Albert Milo). A také krásná Claire Forlani... (27.01.2012)

A tak měl na tu správnou vlnu našlápnuto... je otázka, zda ho na její pěnivý vrchol nedostal stejný stimulant talentu, který ho stáhnul pod hladinu, co já vím, třeba bychom byli stejně dobří všichni, jen by nám nedošlo, že jsme vlastně umělci ;-) Ať je tomu jak chce, tento životopis nepatří k těm, které je lepší minout, když už ne pro rozšíření obzorů z uměleckého světa, s příznačným hodováním švábů na mršině úspěchu, tak pro ležérní podání Jeffreyho Wrighta, který jím v podstatě protančil a přitom obnažil všechnu tu vnitřní zžíravost, a taky by byla škoda propásnout Benicia Del Tora a Garyho Oldmana jako mimořádně příjemné společníky, stejně, jako další velká jména v menších, o to však zajímavějších, rolích. (06.12.2013)

Jeffrey Wright exceluje v životopisném dramatu režiséra Juliana Schnabela s názvem Basquiat, jež se shoduje se jménem hlavního hrdiny - nezávislého malíře a přítele Andyho Warhola, který se z ulice vyšvihl až na špici zájmu společnosti. Jak rychle stoupl, tak rychlá byla i cesta do propasti... Drsný, silný a skvělý příběh, výborné herecké výkony a David Bowie v roli Andyho Warhola. Scénář : Julian Schnabel a Michael Holman. Kamera : Ron Fortunato. Hudba : Julian Schnabel a John Cale. Hrají : Jeffrey Wright jako Jean Michel Basquiat. (03.06.2011)

Neuvěřitelně krásně zachycené nadšení z tvorby mladého umělce Basquiata činí tento film výjimečným kusem mezi biografiemi slavných osobností. Ukočírováním takové plejády výtečných herců (Oldman, Dafoe, Walken, Del Toro, Hopper,...Bowie! Bože, Bowie!) si u mě se svou filmařskou prvotinou výtvarník Julian Schnabel získal místo mezi sledovanými režiséry. A já se opravdu rád k tomuto snímku budu vracet. (19.09.2010)

Debutující film neoexpresionistického malíře Juliana Schnabela vypovídá o jeho uměleckém cítění nejen pro malované plátno. Režisér si vybral téma a prostředí, které je jeho srdci blízké, tedy biografické drama nadějného malíře Jean-Michela Basquiata. Hlavní hrdinou snímku je černošský graffity writer populární zejména v 80. letech, kdy lidstvo toužilo po nové umělecké krvi. Tím se stal vedle post moderního malíře A. Warhola právě Basquiat, jehož by nikdo nedokázal ztvárnit lépe než Jeffrey Wright. Vedle něj se objevuje jeho přítel David Bowie jako Andy Warhol a své šance zde ve vedleší roli dostává také Benicio del Toro. Tedy dokonalá herecká smršť. Film mimo jiné ukazuje život a trápení umělecké scény na výsluní, vnitřní rozpolcenost a jak se mediální ohlasy mohou dotýkat lidských životů. Hlavním tématem filmu je však poukázat na to, jak jsou některé osoby, zvláště ty výjimečné, velmi křehké a jak je může i maličkost velmi ovlivnit. Je tomu tak proto, že jsou daleko vnímavější, než kdokoliv jiný. Snímek také nahlédne do křehkého přátelství mladého Basquiata a A. Warhola, jež je poznamenáváno mediálním děním a nakonec Warholovou smrtí, která znovuuvrhne Basquiata do temnoty drogové závislosti. Té nakonec v 27 letech podléhá. Divák také zaznamenává jak moc důležitá je zvuková kulisa. V Basquiatovi je někdy až dominující… Dostává nás pod povrch Jean-Michelovi kůže a stává se zároveň s obrazovým vjemem zcela nezapomenutelným zážitkem. (05.08.2011)