Labyrint

Unikátní směs naivity, fantazie, bizarnosti, podhádkovosti a rocku 80. let. Úchvatné gobliní město, hravé příšerky. Lehce béčkové, sympaticky odlehčené a hudebně taneční. Zastaralé, ale s magií a kupodivu i s myšlenkou (chvíle, kdy je hlavní hrdince předkládán ve formě hraček celý její dosavadní svět). Všechny předpoklady pro kult. (22.04.2019)

I když fantasy není zrovna můj žánr, tak tohle je jeden z mých nejmilejších filmů. Možná pro nejcharismatičtějšího zlého krále jakého znám. Možná pro ty písničky a možná pro ty skřítky. Ale hlavně pro ty schody, po kterých už od dětství ve snech čas od času běhám a vůbec nikam se po nich nemůžu dostat. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo s nimi má problém. :^) (12.07.2014)

Hned v úvodu si můžeme vychutnat Bowieho muziku. Po chvíli se v záběru objeví mladička Jennifer Connelly citující verše. Dívka žije ve vlastním světě pohádek. Cítí se nepochopená vlastními rodiči, protože rodiče věnují veškerou svou pozornost malému Tobymu. Sarah si přeje jedinou věc, aby si skřítkové odnesli Tobyho pryč. Nebyla na své přání opatrná a vyřkla ho na hlas. Přání se vyplnilo. Malého chlapce si skutečně skřítkové odnesli do pohádkové země. Skřítkové začali řádit po celém domě. Řádění skřítků překazil až jejich král Jareth, kterého hrál David Bowie. Toby je ukryt na jeho hradě. Sarah chce Tobyho získat zpět. Má na to však 13 hodin. Čas, jak všichni víme, je velmi neúprosný. Sarah musí projít labyrintem, jinak z jejího malého brášky bude další skřítek. Na své strastiplné cestě se setká s nejrůznějšími bytostmi. Doprovází jí skřítek, kterému dala na oplátku náramek z umělé hmoty. Nezbávalo ji proto nic jiného, než skřítkovi uvěřit, že jí pomůže najít správnou cestu. Málem spadli i do bažiny věčného smradu. Tam se stačí jen z lehka namočit a smrdíte po zbytek svého života. Tobyho nakonec vysvobodila. Při sledování Labyrintu jsem si vzpomněla na další osmdesátkový skvost, mám na mysli Nekonečný příběh. Škoda, že jsem tenhle pohádkový příběh neviděla jako dítě. Určitě bych na něj měla nostalgické vzpomínky, které by mě hřály u srdce. Hudba Davida Bowieho byla příjemná, hodila se sem akorát, stejně jako sám zpěvák, protože on je také bytost z jiného světa, která do takových pohádek patří. (16.11.2009)

Dívat na to v dnešní době je asi riziko, ale myslím, že kdyby to točili dneska, místo Bowieho obsadili třeba Deppa nebo Kravitze a byl to všechno digitál, bude to jen další po půl roce zapomenutá sračka. Tyhle "nedokonalý" triky mají kouzlo a gobliní idioty nejde nemilovat. Takže tak, pro vaše děti doporučuju, je to sice starší, ale o to poctivější fantasy sranda. (11.08.2015)

Po nějakých deseti nebo více letech viděno znovu (tentokrát v kině). Zřejmě jsem k tomu musel nějak dozrát, i ty nejvíce "dětské" části mě nakonec bavily, byť bych se teda zdráhal to nazývat pohádkou, protože ty nejlepší scény (bál, finální konfrontace) děti nemůžou docenit. A ten příběh je stejně tak trochu sekundární, hlavní předností je zcela určitě audiovizuál a triky, kdy jeden fantastický nápad střídá další. Jim Henson, Terry Jones, David Bowie, Jennifer Connelly... takovýhle film opravdu mohl vzniknout jen v těch osmdesátkách. A určitě nejlepší Bowie ve filmu. 9/10 (19.09.2022)