No me importa morir
Obsahy(1)
Klasické válečné dílo, které se vrací do pohnuté doby závěru 2. světové války. Francie, 1944. Skupina sedmi amerických dobrovolníků dostane životu nebezpečný úkol – zničit hlavní štáb německého Wehrmachtu. Jejich mise je však brzy prozrazena a celá akce skončí neúspěchem, za který zaplatí také několik lidských životů. Američané se však nevzdávají a připraví plán, který má otřást jedním z hlavních strategických bodů nacistů v Evropě. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Talianske ultralacné filmy s tematikou II. svetovej vojny zo 60. a 70. rokov majú svojrázne čaro nechceného, čo je dôvod, prečo k nim čas od času siahnem. Na popísanie nedokonalostí sú tu iní, napíšem čo zaujalo: keď vrámci prísne utajenej špionážnej akcie odletí skupina výsadkárov, tak je jasné, že jeden z nich si pod bundu vloží živú sliepku, akoby sa nechumelilo. Poľské blonďaté šľapky majú Wehrmachtom (alebo SS) vydaný oficiálny poukaz prostitútky. V priebehu necelého dňa sa stanú expertkami v zabíjaní nožom, strieľaní samopalom i v odstraňovaní pyrotechnických závad. Na happy end môže divák zabudnúť. Z pôvodného výsadku americkej armády ostane na konci púhe torzo, a aj u neho existujú odôvodnené pochybnosti o duševnom zdraví. Celá misia slúžiaca likvidácii mostu na rieke Labe má značne pochybný cieľ: zabrániť jednej proti-hitlerovskej armáde postupovať zo strany druhej príliš rýchlo na nacistami obsadené územia. ()
Most přes Labe je tak blbý film, až mám rázem chuť přidat Tomu prokletému obrněnému vlaku hvězdičku. Posuďte sami - že všechny postavy (Američané, Němci, Polky) hovoří italsky, bych ještě snesl. Že si ale všechny postavy také s naprostou samozřejmostí rozumí, a že se Němci přece jenom v jedné scéně rozhovoří německy, to už bylo horší. Zrovna tak fakt, že se němečtí vojáci chovali, jako by v hlavě měli půl kila kyselého zelí. K tomu všemu ještě musím přičíst momenty na hranici (či za hranicí) parodie - americký výsadkář seskočí za nepřátelské linie se svým oblíbeným kohoutem (ano!) Adolfem schovaným pod bundou, po smrti jedné z postav jiná postava vážným tónem pronese "Jenom já jsem věděl, že byl epileptik".... A tak dále. Ano, já vím, že je to obyčejný nenáročný válečný špageťák (a špageťáky já mám rád), ale i tak... Škoda. Klady: Jednoznačně hudba (skvělý trumpetista Michele Lacerenza) a charismatický německý záporák, který bohužel nedostal příliš prostoru. Víc asi nic. ()
Most přes Labe? Mno podle velikosti řeky tak možná most přes Jizeru... Jinak klasický Italský špagety se všemi pro a proti. Šest Amíků dvě děvky z Polska plus kohout jdou vyhodit most. Občas jsem se dobře bavil občas nudil. Akce typicky Italsky nezvládnutá. Hlavní kápo nácků ušel a to je asi tak všechno.40% ()
Samozřejmě je pravdou, že se tento film nemůže klasickému americkému filmu "PŘÍLIŠ VZDÁLENÝ MOST " ani z prdele napít. Musela jsem to tak vulgárně nazvat. Jenže to je film z roku 1969, kdy si ještě Rusové dělali z Němců šoufky, aby zdůraznili svou velikost a své vítězství. Za 8 let nato, natočili Američané výše zmíňovaný trhák s hvězdným hereckým obsazením a ten kombinovaný film se již na plátně dalších 40 let neobjevil. A aby byla hrůza dokonalá, natočili tento film Itálové se Španěly, kteří v této válce působili jako "rybí potěr" a ne jako vojáci. Co dál k tomu dodat ? K filmu, kde hlavní úlohu hrál kohout a debilní soldat ? Co tato parta "nixmochru" mohla v 2.světové válce dělat ? Jen žrát a přemýšlet, kde se s jakou cuchtou vyválet. ()
Jeden z těch lepších italských válečných filmů. ()
Klasická válečná bezmozková blbost, kterých v druhé polovině minulého století vznikala spousta. Hlavní hrdinové v italském filmu jsou američané a přesto, že se zde objeví zástupci celkem čtyř zemí, tak Italové a dokonce ani Španělé nejsou jedni z nich. Nejspíš logické, ale co už neni logické je fakt, že všichni mluví jedním jazykem a polská dělnice přece nema problém s angličtinou ani s němčinou. Samozřejmostí je i nějaký malý náznak, že němci byli totalní hovada, ale ne všichni! Ale když tohle vydržíte a navíc odpustíte ještě slabé efekty a ještě slabší herecké výkony při zásahu a umírání či otřesnou hudbu, tak je to vcelku koukatelné. Ovšem největší rána nakonec je, že po zkouknutí filmu zajdete na csfd, zadáte do vyhledávání jméno Erika Wallner a zjistíte, že víc filmů s ní asi neuvidíte. ()
Jeden z horších italských válečných filmů. Hrozné dialogy, chabý příběh a místy skutečně špatně natočené. ()
Zdá se, že italská kinematografie za pomoci španělské se rozhodla mrhat penězma na podřadné a slaboduché válečné snímky. A to za účinné podpory příznivců válečných filmů, jak jsem já, kteří pořád optimisticky naladěni tyto paskviy kupují na DVD podvedeni oficiálním textem distributora. Toto "válečné dílo" má do klasiky hodně daleko. ()
Řitčí oficiální text je určen zcela jistě jinému filmu, čemuž napovídá už i zmínka o "klasickém válečném filmu" a místo děje určené do Francie l. P. 1944. Skutečný obsah je "klasicky italský" - skupina amerických vojáku musí zničit most přes Labe (z nichž jeden se vypraví na tuto tajnou misi se svým milovaným kohoutem Adolfem schovaným pod uniformou), aby ho nestačili překročit Rusové (to, že most samotný navypadá zrovna "strategicky" a ani šířka "Labe" není nikterak závratná nepřekvapuje). Uniformy a výstroj odpovídají leda italsko-španělské koprodukci, ale nutno přiznat, že tentokrát hůře než Němci dopadli Američané. Nejpovedenější chvíle filmu nastanou, když se na plátně vyskytuje Daniele Vargas v roli fanatického německého majora s velkou jizvou na levé tváři, toť padouch černější než kocour Mikeš ;-) ()
Na moje necakane prekvapenie, ze to bolo z talianskej produkcie to nebol zly vojnovy film, co sa neda povedat o vacsine podobnych filmov od majstrov Talianov:) Zaujimavy pribeh o znicenie jedneho mosta malo dost dobre akcne useky, aj ked umieranie vojakov vyzeralo skor na smiech. Vypadali, akoby chceli tancovat:) To sa ale da prehliadnut, pretoze dolezitejsi je plynuly spad deja filmu, co sa da zrovna povedat o tomto filme. ()
Původně jsem váhal mezi jednou hvězdou a odpadem, nakonec se mi přece jenom líbily ty blondýny co měly v ruce MP40. ()
No snad ani děti by tohle nesežrali , obzvláště ty dnešní!!! ()