Reklama

Reklama

Recenze (7)

raroh 

všechny recenze uživatele

Cynická legrace, která má buňuelovský ráz ve všech poťouchlostech namířených proti katolicko-ěpanělskému pojetí patriarchální rodiny. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Kdybych tvrdil, že jsem v tom našel Bunuela, tak bych lhal. Dvojznačný konec může udělat kdekdo a jinak je to průměrné až podprůměrné melodrama, které zachraňuje docela sympatické obsazení. Tohle přišlo rok po špičkových Zapomenutých? ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Šejdířova dcera je dalším filmem Luise Buñuela s lehčím zábavnějším charakterem. Černý humor si užívá každé cynické souvislosti životního osudu, o zápletce a zmiňovaných morálních zásadách není radno příliš přemýšlet, případně k nim pokládat doplňující dotazy. Odhalená nevěra zatvrzuje lidské duše, přesto film není tupou moralitou, ani melancholickou tragédií. Šejdířova dcera vztekle burácí a křičí svou bolest, zlehčuje a bortí okolní spokojenost, směje se, konejší, smiřuje dávné křivdy a vysmívá se lidské pošetilosti. Hlavní postavou cynické komedie je Quintín Guzmán (příjemný Fernando Soler), z manželky zhrzený muž "morálních" zásad. Hlavní bolest života převrací lidské chování naruby a laskavost je nahrazena zlobou a nenávistí k celému světu. Hromobití vyhrožuje tasenou pistolí, důstojnost se ničí touhou po ponížení. Niterné zoufalství nedovolí nalezení vnitřního poklidu duše. Hlavní ženskou postavou je Martha (zajímavá Alicia Caro), Quintinova dcera, vychovávána na zapřenou. Hrdost se neskloní ani před pádnou rukou pěstouna, život se prožívá s nadějí a úsměvem. Ani vyhrožování osudem její pevnou víru nevyplaší zbabělostí a pevně si stojí za svým. Důležitou postavou je Angelito (sympatický Fernando Soto), Quintinova pravá ruka a ochránce kasina před nepříjemností. Hrubé rozkazy nenávisti plní jiným způsobem a před přímou exekucí varuje a prchá. Výraznou postavou je Paco (sympatický Rubén Rojo), pracovitý automechanik a Marthin nápadník. Jeho morální hodnoty se nepřenášejí přes pokusy o ponížení a důvtipně se staví čelem škodolibé lidské zlobě. K výraznějším postavám patří také Jonrón (Nacho Contla), hrubiánský drzoun, zkrocený Quintinovou zlobnou rukou. Zkrocení mu dalo novou práci i perspektivu života. Z dalších rolí: Marthina nevlastní sestra a začínající kabaretní zpěvačka Jovita (Amparo Garrido), Quintinova celoživotně vytrestaná manželka María (Lily Aclemar), Marthin násilnický pěstoun a Jovitin chudý otec Lencho García (Roberto Meyer), či jeho laskavá žena Tona (Conchita Gentil Arcos). Šejdířova dcera nepatří mezi nejlepší a nejzajímavější filmy Luise Buñuela. Pobaví, zaujme, někoho rozveselí, jiného rozladí. Cynické uvolnění filmu sluší. ()

bohemia_regent 

všechny recenze uživatele

Příběh jak z červené knihovny částečně zachraňuje vysoká úroveň filmařského řemesla, což může u někdejšího (a vlastně i pozdějšího) experimentátora Luise Buñuela vypadat docela překvapivě. Svižné tempo, vedení herců a celkový komediální nadhled jsou přitom srovnatelné s filmy žánrového specialisty Billyho Wildera. Největší - a bohužel velmi výraznou - slabinou je scénář, který trpí především odfláknutými charaktery postav. A nejvíc to platí pro tu hlavní, kde naprosto nekonzistentní projevy chování dona Quintína jsou evidentně zcela ve službách vývoje příběhu, aniž by se přitom brala v potaz elementární (a to i v žánru romantické komedie, kde jsou důležitější jiná hlediska) psychologie postavy. -------- V titulcích filmu uvedeno: český název Dcera šejdíře. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama