Soukromé neřesti, veřejné ctnosti

Zlatá Palma - výběr (17.05.2006)

Nadčasová společenská satira, kdy si za panovníka a jeho nohsledy včetně generála můžete dosadit kohokoliv. Touha po svobodě, anarchii a bourání starých pořádků ve vizuálně působivém zpracování. Někde mezi Brassem, Jakubiskem a Pasolinim, v určitých záběrech připomínka i pozdějšího enfant terrible anglického filmu - P. Greenawaye. Následník trůnu je natolik vzpurný vůči monarchii, že jeho konání nemůže být déle přehlíženo. Hravost a nevázanost tak logicky dospěje k tragédii. Jak zkompromitovat šlechtu? Opít ji, lépe řečeno ožrat, nafotit a vmést vladaři do tváře. Ač nahoty je zde přehršel, nepůsobí vulgárně. Poetické záběry navozují dojem zastaveného času. Poněkud bizarní je znásilnění generála, což lze chápat jako alegorii. Tenhle snímek je hlavně italský, mně to však rozhodně nevadilo. (22.12.2022)

Duchovní klima (s dominující navenek potlačovanou sexualitou) Vídně (i v císařské rodině), jež vyvrcholilo secesí a modernou, podané italským pohledem (s určitým vitalisticko-anarchistickým akcentem: takový košatější Stříbrný vítr), třebaže režisérem maďarským. (15.01.2012)

Sme v polovici 70-tych rokov a tabuizované scény sa stávajú realitou. Nie je na tom nič zlé, keď sa scény dostanú do príbehu, ktorý má hlavu a pätu, čo v tomto prípade nie je také isté. Umelecký a poetický pohľad je značný a vďaka nemu. (10.08.2022)

Film rozhodně není prvoplánový obsahově, dá se však oprávněně namítnout, že oproti jiným režisérovým filmům z té doby absentuje hlubší druhý plán v oblasti formy a práce s mizanscénou: vskutku, choreografická propracovanost nekonečných dlouhých záběrů, přeletujících od velkých celků po detaily postav v závislosti na jejich vnitřním i vnějším pohybu, prakticky úplně rezignuje ve prospěch jednoduchých dlouhých záběrů nahých těl. Bylo (a je) naprosto legitimní vysvobodit ženský i mužský klín ze zajetí šatů a postavit je triumfálně a za zvuků kapely přímo doprostřed filmového plátna - v tomto ohledu je velezábavné sledovat, jak kamera tam, kde v konvenčních filmech decentně uhne, zamíří v přesně opačném pohybu přímo a ladně směrem k cíli. Tento cílený výsměch konvenční kameře je asi nejvtipnější složkou filmu. Námět se nejdříve také tváří jednoduše, a ač ani nakonec není nijak přehluboký, rozhodně se nejedná o tak lehkou záležitost, jak zpočátku vypadá. Plodí dekadenci hrdinů jen jejich generační vzpoura proti pedantickému otci, nebo nám Jancsó primárně předkládá obraz nutných důsledků chování rakousko-uherského politického establishmentu, tedy nutný přechod mezi svazujícím puntičkářským byrokratismem a JÍM plozeným radikálním popřením, které nakonec vedlo k jiné destruktivní dekadenci - masakrům první světové války? (28.05.2015)

Soukromé neřesti, veřejné ctnosti režiséra Miklóse Jancsó je verzí tajemstvím opředeného příběhu smrti následníka Rakouského trůnu v Mayerlinku. Zatímco jiná (četná) zpracování sází na romantickou sladkobolnost oficiální verze sebevraždy dvou milenců, kteří kvůli nemožnosti být pospolu, volí smrt, vystavěl Jáncsó zápletku Mayerlingu jako trest za velkou swingers orgii plnou drog, alkoholu, sexu a blasfémie vůči mocnářství a mocnáři a v širším kontextu i jako další podobu svého zásadního tématu, vztahu moci a slabých (či slabších) – včetně svého oblíbeného hrozivého motivu exekuce ze zálohy (zde ve spánku). 4/5 filmu zabírají „nahé“ scény, souvisí to zřejmě i fází určitého typu filmu 70.let, kdy ještě nebylo přesně odlišena pornografie od soft porna, či erotického filmu (napadají mne – bez ohledu na hloubku díla, či zvučnost režisérských jmen Ošimova Korida lásky, příšernosti Morrisseye či Johna Waterse, Borowczykovy soft vintage porna, či Brassův Calligula). Podle mě jde o plody lidského ducha, které si v přiznání své mělkosti a ubohosti nachází velice specifickou cestu k transcendentnu - Decadence Now! V Soukromých neřestech nevidíme jedinou erekci, údů a hrm je tu zato nepočítaně, nahá prsa jsou zabírána bez ustání, objeví se zde masturbace, felace, markýrovaný pohlavní i anální styk a třešničkou na dortu byly v tomto ohledu alespoň pro mě mimo porno ještě neviděné záběry transsexuála v roli následníkovy milenky, slovenské krásky Marušky Večerové. Jancsó se v žánrově nevymezeném panství erotiky pohybuje celkem se ctí, představitelé jsou vybráni mezi mladými a krásnými lidmi (je na co se dívat), typicky jáncsóovské dlouhatananánské záběry podmalované hudbou působí uhrančivě zejména pokud jsou spojeny s pohybem těl ve volném prostoru (tance sjetých aktérů v plenéru), trochu víc již nudí zpomalené záběry markýrovaného milování – po víc jak třiceti letech, v době záplavy více i méně autentického porna není jejich snímání ani dostatečně stylizované, ani věrohodné. Iritující může po chvíli být C&K dechovka, která doprovází takřka celý film (osvěžující výjimkou je brutálně rychlý soubor uherských lidovkářů), již zcela naivní je traktování „smacího“ žlutého prášku – drogy, kterou si aktéři před orgií sypou do pití, a která jim vzápětí uvolňuje jakékoliv zábrany – sem s ní! Co je to za věc??? Celek působí dojmem díla, které vzniklo za přebohaté finanční podpory italských producentů (dovedu si představit jejich zájem na „skandální“ přehlídce tolika nahých zadků) na úkor sevřené a esteticky ukotvené výpovědi, jakou Jancsó předvedl ve svých starších maďarských filmech. Když v roce 2019 pročítám zdejší commenty, je pro mě překvapením, kolika natvrdlým hátéčkám v téhle době ještě Jancsóovy nahotiny vadí-). PS: ...mrkněte na protagonistku Ilonu Staller - i Cicciolina začínala v artových filmech. (12.10.2010)

Ten film je působivý, rozhodně pro každého, komu ještě nevyhaslo libido. Ta koncentrace lepých polonahých i nahých těl v pohybu i odpočinku na pozadí luxusních budoirů i upravené parkové přírody, vždy pečlivě výtvarně kompononovaných, to vytváří jakýsi dekadentní artový erotický (soft-pornografický) film. Svým způsobem se to k postavě korunního prince Rudolfa v konečné fázi jeho života, kdy byl nevyléčitelně nemocný, závislý na morfiu, duševně se pohybující na pomezí normálnosti, ale přitom lačný po požitcích, hodí. Leč, nemohu si pomoci, ve srovnání se skvělými Beznadějnými , je to okázalé, leč též trochu plytké a přeplácané dílko, snad více zahraniční zakázka než skutečně vlastní dílo. (16.09.2012)

Docela tomu sluší onen historický ráz a skutečnost, že to má nějaký děj, i když je to jen taková cesta jedné postavy, kterou kamera neustále sleduje. Snímek není vyloženě explicitní, na druhou stranu se zde najdou záběry, které mohou docela mile překvapit, a to nejen mužské publikum. Jako kdyby ale snímek nevěděl, jestli chce být erotický nebo vypravěčský. (02.05.2017)

Apokryfní (orgiastická) verze mayerlingského incidentu otevírá Jancsóvi široký prostor pro jeho vytříbenou imaginaci realizovanou opět jeho typickými výtvarnými komponentami – zde převládá nahota (císařovi nové šaty) a tanec; posílené pohárem lásky č. 6, (na brutalitu samozřejmě také dojde) ... Jancsó, dosud omámen Monarchií, svébytně rekonstruuje pověstný den, tj. 30. ledna 1889, kdy Jeho císařská a královská Výsost korunní princ Rudolf spáchal sebevraždu. Svébytně, ale ne zcela svévolně – připomeňme si, v jakém stavu se Rudolf v poslední době nacházel: trápený kapavkou a fyzickými bolestmi, morfinista, sukničkář, pijan, částečný impotent, skladatel kupletů (jeho pozitivní vlastnosti s lítostí ignoruji). A tak si myslete co, chcete, tak jak to udělal i Jancsó... Ve druhém plánu je patrná silná boccacciovská inspirace. Kdyby jen Boccaccio (otec evropské pornografie) věděl, co všechno uvedl do pohybu... V závěru film bohužel ztrácí dech a mění se v bezúčelné miliskování. A tak zbývá jen poslední (řečnická) otázka: "Šlo tu o Jancsóovi soukromé neřesti nebo jeho veřejné ctnosti?" (14.09.2015)

ocenenia : MFF Cannes 1976 - Nominácia na 1. cenu (21.01.2013)

Dalsi film, kde sa to sexom a nahotou len tak hemzi, nahoty je tu pozehnane, dejova linia ani nejestvuje, vsade je nahota, obcas nejaka ta priroda a zase nahota, Jancso teda natocil odvazny film. Ono nahota az tak nevadi, hlavne aby seks a manzelstvo bolo hetero, na tom mne hlavne zalezi : 60 % (18.04.2017)

Prvoplánová erotika na hranici soft-porna s cielom iba šokovať, bez logiky, s chabým spracovaním vrátane hrozných dialógov, výjavy ako v psychadelickom sne, a pod. Hodnotenie: 15% (06.10.2013)

Jestli tohle je pokus o ňáký umění tak to asi fakt žiju na jiný planetě. Trapná, nudná debilita s nahatejma chlapama a neustále hrající dechovkou - fujtajbl!! Jedna hvězdička za nahatý holky. (18.06.2014)

Odvaha režiséra je zde i na 70.léta obdivuhodná, ale nahota v psychadelické podobě příliš nefunguje, alespoń tady ne. To neustálé a zdlouhavé lezení, hemžení, vlnění, proplétání, tančení atd. mi lezlo po čase už notně krkem. Hlavní hrdina (Lajos Balázsovits) je permanentně nahý, zatímco jeho přítel (Franco Branciaroli) má na sobě permanentně různé košile a hávy - nevěřím, že by to bylo kvůli kontrastu dvou postav, ale Franco B. se prostě styděl/neměl na to. Teresa Ann Savoy si tady střihla dokonce hermafrodita, ale ke zklamání všech milovníků podobné "havěti" se jednalo jen o maskérský podfuk = T.A.Savoy je/byla totiž od přírody úplně normální žena a matka dvou dětí. Pan režisér nám možná také poodkryl některé ze svých tělesných praktik/zálib, a to v obrazech, kdy voják (hlavní protagonista) kopuluje na hermafroditovi a hned nato kopuluje hermafrodit na vojákovi - proti gustu žádný dyšputát!...I když nám tady Laura Betti pár vteřin pomasturbuje hlavního protagonistu a role jí vzhledem k jejímu divokému civilnímu životu opravdu sedí, celkově tu působí jako pěst na oko... Psychadelický "výlet do nahatého Rakouska-Uherska" ve stylu "soft-sex-jatek" mi už nesmí na oči! (24.01.2019)

Není to špatný film, jen by potřeboval pořádný děj. Obrazová stránka je dokonalá, o tom potom, ale zvlášť první část prostě nudí, nepřináší žádný posun vpřed, jen neustále se opakující tytéž scény, i když nápaditě a vkusně natočené. Forma přebila obsah. Experiment, který sice zestárl, ale udržel si uměleckou úroveň, což se nedá říct například o Pasoliniho filmu Saló aneb 120 dnů sodomy (1975). V rámci žánru za 3. (14.07.2020)

Sdělení filmu je přebyto přemírou nahatých zadnic i přednic. Režisér si musel u natáčení užít spousty legrace. (03.05.2014)