Deník komorné

Naprosto vyborny film, aj ked nedam 5 hviezd - ako spomina xxmartinxx Bunuelove filmy su obcas nesustredene a podivinsky vypravane. kazdopadne Bunuel bol pan reziser, maestro sa vyborne zhostil temy - mlada slecna prichadza do Bretagne vo Francii a odhaluje urcite skutocnosti. Kulisy krasne, dialogy su na urovni, to sidlo ma hne uchvatilo, takze som nespustil oci z filmu . Jeanne Moreau bola skvela, usiel aj Michel Piccoli /Salto nel Vuoto, velka Zranice/. Zvysok hercov som uz potom nepoznal, kazdopadne film vrele doporucujem - najma tym, co namiesto vatovo planych kecov z filmovej teorie maju radsje filmovu prax : 86 % (05.11.2019)

Alespoň pro mne opomíjený film je velmi milým diváckým překvapením. Současně se mi vybavil se jiný francouzský film jiného španělského režiséra Carlose Saury ANNA A VLKOVÉ. Francie počátku třicátých let zřejmě bezprostředně před pokusem o fašistický puč 8. února 1934; DENÍK je nejen obrazem mikrokosmu jedné rozlehlejší usedlosti (sídla), ale tehdejší francouzské společnosti vůbec. Svým způsobem je DENÍK také filmem bez kladných hrdinů; spíše by se dalo mluvit o velmi nečernobílých postavách, z nichž ke kladu má nejblíže bystrá, samostatná, humorem i rázností sršící komorná, která si je současně vědoma toho, že její biologické hodiny opravdu bijí (jsme na počátku třicátých let minulého století, ne dnes). V něčem DENÍK zase připomíná naše filmy typu výtečné sondy do života středních vrstev MORÁLKA PANÍ DULSKÉ režiséra Jiřího Krejčíka (motiv nechtěného těhotenství). Nezúčastněný režisérský i scénaristický pohled, odpovídající nástupu Nové vlny, provázejí dva nedořečené otazníky. První, hrůzná smrt malé Claire, je naznačen dostatečně; druhý, vztahující se k smrti Maugera, tchána Celestiných domácích, naopak zcela zaniká (scéna se zkumavkami a mícháním lektvaru s náznakem velké vzájemné averze mezi dcerou Monteilovou a otcem). Nedořečených míst - nevyřčených vykřičníků - je ve filmu víc; nikoliv náhodou se dále vztahují ke katolickomonarchistické ACTION FRANCAISE a k oblasti někdejšího royalistického regionu. Pominout nejde ani vynikající, opravdu mimořádný výkon Moreauové. DENÍK je filmem, který sice nedosahuje na velehorské vrcholy, ale udržuje se v jejich blízkém dosahu. (17.08.2010)

Nelichotivý náhled do života jedné venkovské bohaté rodiny, jejích sousedů a jejího služebnictva. Dalo by se říci, že každá z postav má nějakým způsobem pokřivený nebo alespoň narušený charakter, z čehož nám nakonec vychází vcelku trefná kritika životního stylu. Vše pak ještě umocňuje samotný závěr, ve se upouští od dalších lidských hodnot. (10.05.2007)

Nikoli nejlepší Buñuel, přesto je už Michel Piccoli na svém místě a Mirbeauova předloha dává tušit témata příští. Nicméně, rozhodla jsem se, že v budoucnu látku podrobím srovnání i s dalšími adaptacemi. Minimálně nahrazení Moreau Léou Seydoux je více než přijatelné. Zde konečně trpím i pro to rozhodnutí děj posunout do 30. let (těžko uvěřitelných, neb výprava naprosto selhává), což nedává mnoho smyslu. Snad jen ten, který určil sám režisér, totiž, že tu dobu už pamatoval a byla mu bližší. (24.05.2017)

Sebevědomá mladá žena přijíždí do sídla zaplněného fetišizovanými objekty, aby se dobrovolně stala dalším z nich. Využívá zejména svých nohou, aby narušila zaběhnutý pořádek a vyvedla z míry hned několik mužů, jejichž přesvědčení o vlastní dominanci pomalu slábne. S cynickým pragmatismem přetváří prostor náležící mužům a jejich sexuálním fantaziím, do nichž se díky svému nevinnému vzhledu a (sémanticky bohatému) kostýmu služebné snadno infiltrovala. Přeuspořádání mocenských vztahů je snímáno elegantně černobílou kamerou v poněkud divadelních frontálních celcích. Režisér si tím od postav drží potřebný odstup. Nevžívá se do jejich kůže, s nezaujatostí entomologa je pozoruje. S větším zaujetím jsou „pro nás“ provokativně zabírány v podstatě jenom nohy Celestýny (údajně právě kvůli nim byla Jeanne Moreau obsazena). Nebýt jich, scén lovu a pár záběrů fauny, mohli byste zapochybovat, zda jde vážně o Buñuelův film. Jeho tradiční témata, rozdělení moci mezi muži a ženami, (ne)ovládaná sexualita, šovinismus, strhávání společenských masek, se zde ovšem řeší, jenom jsou skryta hlouběji pod nezvykle decentním povrchem. Podobně jako se pod civilizovanou krustou dlouho skrývalo nelidské peklo druhé světové války. 75% Zajímavé komentáře: sportovec, mortak, troxor (29.08.2014)