San
Obsahy(1)
Zatímco film Dívka (1965) pojal Djordjević jako poetickou rekonstrukci osudu jedné z mnoha bezejmenných obětí války, v následujícím Snu se vzájemně prolínají nejen životní příběhy, ale také sny mladých partyzánů. Jeho filmová balada nezachycuje tradičním způsobem partyzánské boje, nýbrž jednotlivce uprostřed válečné situace. Působivá je právě konfrontace snových vizí, symbolických obrazů budoucnosti s bezprostřední realitou. (NFA)
(více)Recenze (6)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Značně náročný snímek s partyzánskou tématikou, ovšem zcela mimo oficiální linii nejen jugoslávské kinematografie zpracovávající tuto problematiku. V žádném případě nemůžeme čekat plynulý děj, identifikaci s postavami nebo nějaké jasně nastíněné nosné téma. Balkánské tempo a vitalita se občas ke slovu dostanou, ale když se už díky nim do filmu ponoříme, jsme doslova surově vytrženi a bez logického přechodu vhozeni někam úplně jinam. Bez pozorného soustředění může snímek vyvolat dost zmatené pocity, ovšem právě spousta nejistoty, trochu překvapivé a dost nepřehledné vize postav a zdánlivě "ledabylá" linka příběhu společně s mistrnými dialogy nás dovedou ke klíčové otázce filmu - proč se vlastně konkrétní lidé odhodlali bojovat v téhle přetěžké situaci proti nepřemožitelné armádě. A samotný více než neformální přístup k tradičním tématům uvědomění a vlastenectví jasně dává najevo, že hlavním cílem filmu není někoho oslavit, nýbrž motivovat člověka k úvaze o vlastních snech, pro něž je ochoten zemřít. ()
(KB - J) SEN je první částí Djordevićovy volné trilogie, čítající ještě filmy JITRO a POLEDNE, která je velmi důležitá co do odchýlení se od dobové národní poetiky při zachování si určité symptomatičnosti, kdy postavy jsou pouze nositeli tezí vyjadřující dobovou mentalitu. První část je výlučná nejenom svým vykreslením partyzánů jako lidí s vlastními touhami a přáními, ale i formou, která odpovídá naraci uměleckého filmu a evokuje obdobně koncipované dílo Alaina Resnaise HIROŠIMA, MÁ LÁSKA. Samotný proces sledování je velmi náročný, protože na jednu stranu je nutné se "vzdát" tradičních nároků, jako je identifikace s postavami a možnosti snadno rekonstruovat fabuli, na tu druhou ale "snová" atmosféra vede diváka do katatonického stavu, kdy rezignuje na snahu o pochopení, jestli se právě prezentované odehrálo přesně v této podobě, s těmito postavami a v tomto syžetovém pořadí, nebo jde o (nespolehlivý) flashforward, představu jedné z postav "co by, kdyby". Interpretačním klíčem může být několikrát pronesená parafráze starého muže o představách po válce, naznačující smrt všech či alespoň většiny postav, ale na to, aby se tím někdo vůbec zabýval, chybí jednotné téma - a postavy, jež by byly opravdu skutečnými, žijícími a dýchajícími, nikoliv "symptomy společnostmi". Ve výsledku je tak jedno, jestli se něco říká o tragičnosti války, která spoustě lidem vzala nejenom jejich životy, ale především sny na budoucnosti, nebo se pronacionalisticky ukazuje, že je člověk ochoten zemřít za vlastní sen o lepší zemi. Chybí totiž dialog (mezi postavami a jejich pohledy na věc, vytvářející pnutí), díky kterému funguje HIROŠIMA, MÁ LÁSKA, či užší zaměření, s jakým jsme se mohli setkat v jiném Resnaisově modernistickém snímku LONI V MARIENBADU. ()
Sen se odehrává v počátcích srbského partizánského odboje za druhé světové války. Mezi partizány se přidává mladý chlapec, kterého do oddílu následuje i jeho dívka. Během boje o město je však chlapec zabit a dívka za ním žalostně smutní a přemýšlí nad jejich společným životem, kdyby nepřišla válka (flash forwardy). Dívka opouští partizánský oddíl, ve kterém byla jen kvůli chlapci a čím dál tím víc se zbližuje s partizánem Malým. Uvědomuje si, že ho miluje, má však výčitky vůči mrtvému. Její otec je mezitím odsouzen vesničany za škudlení potravin. Dívka se snaží ovlivnit vojáky, aby ho nezabíjeli, ale její otec je i tak popraven. Na město míří německá armáda a partizání před ní prchají v obrněném vlaku. Jeden z nich odchází na schůzku s vesničany, ti ho však předávají Němcům, aby si zachránili vlastní krky.Většina partizánů (včetně dívky) pak při obraně vlaku umírá. Mezi hrstkou přeživších je i Malý a dívka Marklena, která mu vyznává lásku. ()
Syžetově roztříštěné vyprávění zaznamenává válku na pozadí tragikého milostného příběhu. Mali ztrácí v bojích svou lásku a v hlavě si odvíjí potenciální možnosti smrtí nezpřetrhaného vztahu. Orientace v ději vyžaduje notnou dávku pozornosti, možná ale právě zběsilost změn prostředí a skákání z jedné vypravěčské linie do druhé evokuje nečitelnost a nepochopitlnost války. Plně rezonovat by měl Sen v rámci zasazení do trilogie společně se snímky Jitro a Poledne, což bohužel není můj případ. ()
Sen je jednou ze tří částí autorské trilogie významného představitele jugoslávského filmu 60. let Mladomira Puriši Djordjeviče (dále ještě Jitro a Poledne). Název filmu Sen lze tedy chápat jako ekvivalent Noci (snad aby nevykrádal Antonioniho La Notte?), avšak další dva snímky jsem neviděl a nemůžu je tedy posuzovat ve vzájemném vztahu. Jisté však je, že režisér to divákovi příliš neulehčuje, jelikož před něj klade jednotlivé scény ve značně neuspořádaném sledu a je tedy na divákovi, zda na hru přistoupí či ne a znechuceně Sen odsoudí. Přesto se ale jedná v historické kontextu o výrazný film – zobrazovat válku v tak rozvolněném a symbolickém stylu si mnoho filmařů v dějinách kinematografie netrouflo. ()