Na mě se můžeš spolehnout

Vcelku průměr po všech stránkách s výjimkou herectví ústřední trojice a určitého milého humoru. Jenže právě herecké výkony deklarují, jak průměrný je zbytek a na nadprůměr celku to prostě samy o sobě nevytáhnou. Jinak příběh ze života a film mi atmosférou trochu připomněl pocit z filmu Co žere Gilberta Grapea. Jo a občas mi přišlo, že osmileté děti jsou vlastně všichni tři... Ale tak už to v životě někdy chodí - k některým věcem člověk musí holt dospět. (14.08.2010)

Ukážkový film o živote. Žiaden veľký art, alebo sofistikovaný konverzačný maratón. No jednotlivé medziľudské putá držia ako prikované a nepustia ani diváka. Ústredná dvojica postáv je dokonalá, čo sa obsadenia a herectva týka. Inak zároveň plná bežných nedokonalostí. Vďaka nim vládne nad príbehom čaro toho krátkeho stretnutia, ktoré nikdy nemôže byť príliš dlhé. (31.07.2013)

Laura Linney už nějaký ten pátek stojí nespravedlivě na prahu hvězdných bran, v dramatu Kennetha Conergana představuje rozvedenou matku osmiletého chlapce (brilantní Rory Culkin), kterou navštíví „ztracený“ bratr, s kterým jí pojí bolavá minulost v podobě tragické ztráty rodičů. Vtipně napsaný příběh sází na civilní herectví, ovšem nestal se něčím, co bych rád viděl v nejbližší době znovu!! (29.01.2007)

Sammy (Laura Linney), ktera zije v malem mestecku sama se svym synem a obcas se schazi s jednim chlapikem se musi najednou vyporadat s nove prichozim sefem ve sve praci i necakanou navstevou v podobe nevyzpytatelneho bratra Terry. Drama postavene na dobre napsanych postavach a logickym shlukem udalosti se krasne rozviji a dobehne do zdarneho konce. 75% (30.04.2008)

Přiznám se hned zkraje komentáře, že na podobné filmy mám slabost. Jednoduché schéma, důvěrně známé prostředí, vztahy, které čekáme a které přeci osloví a zasáhnou. City (ať už mluvíme o sourozencích, synovcích, rodičích i láskách...) jsou zde opravdové a emoce neskrývané, nefalšované a nepodbízivé. Znamenitý scénář dává vzniknout situacím důležitým, podstatným, ale i lehkovážným, bezprostředním a čistě úsměvným. A to přeci žádáme, život ve správných, ale nestylizovaných barvách. Stejně tak herecké koncerty Laury Linney, Rory Culkina i galakoncert Marka Ruffala (patří dlouhodobě mezi mé oblíbené herce), povýšily snímek o notný kus výše a všichni zmínění (a nejen ti) hráli doslova a do písmene očima i tělem. A rozumět šlo krásně. Nikdo se nesnaží o zásadní stopy v kinematografii, nenabízí velké scény, brilantní zápletku, vyústění nebo obrazovou okázalost. A přeci: když budu mít možnost volby, sáhnu po filmu podobném "Na mě se můžeš spolehnout". Možná je to špatná volba kritika, ale jsem jen člověk. A srdce ani emocí já se nestraním... 80% (11.08.2006)