Mission: Impossible III

Komplikované špionážní hrátky ala De Palmova ´jednička´ až na druhé koleji, Abrams předkládá ryze akční podívanou, při které divák s nadhledem v klidu překousne i nechtěně sebeparodickou resuscitační scénu i skutečnost, že citový vztah Hunta ke své manželce Abrams přibližuje skrze za uši tahající dialogy typu: "Miluji tě. Věříš mi? - Věřím ti. - Věř mi. Follow me." a mě, jako obyčejného diváka, bude stěží zajímat, jestli jde jenom o vysmívání se žánrovému klišé (čemuž můžu a nemusím věřit). A tak když pominu z poslední doby nadčasový ´Bourne Supremacy´, podobnou jízdu jsem si na velkém plátně užil snad naposledy před dvanácti lety při de Bontově ´Nebezpečné rychlosti´. Působivý úvod, který představí Seymora Hoffmana jako opravdu lahůdkového nekompromisního záporáka, vystřídá zvolněné nadechnutí k velké nepřetržité akční smršti, která s několika cool dějovými zvraty a velmi malými oddechovými přestávkami skončí až s nástupem závěrečných titulků. Užil jsem si to fakt dost.___PS: Cruise se jeví jako schopný producent a v poslední době i jako čím dál lepší herec, ale tady si zase se svým místy teatrálním projevem vybral slabší chvilku. (24.05.2006)

Tuhle sérii nijak zvlášť neobdivuji, dvojka mi dokonce způsobila hemeroidy a zánět spojivek, ale protože jsem zoufalec, co sleduje kdejaký komerční průjem aby byl kůl, neunikl mi ani tento díl. Nadšením si kroužím nasliněnýma ukazováčkama po bradavkách a slastně vzdychám! Pan Ambramovič vzal z dvojky toho šaška s paralizovanýma mimickýma svalama, co dokázal pohledem roztavit pancíř a pomocí sirky a paštiky se infiltrovat do Pentagonu, a proměnil jej ve vyděšenou, ubulenou a ufňukanou limonádu. Chybující, lidštější a uvěřitelnější Tomáš pro mě byl prostě přijatelnější. Tlamu mi hlavně zavřela strhující akce a naprosto famózní práce s kamerou a důrazem pro detail. Děj sice stál za píču, ale pustil jsem si kurva akční film, který mi nabídl perfektní adrenalinovou jízdu a tak přidávám hvězdu za to, že jsem si nemusel lámat hlavinku nad efektem motýlích křídel a smyslem života. (19.11.2013)

Když přišel první Mission: Impossible byla většina diváků potěšena. Ethan Hunt byl prototyp jiného hrdiny než James Bond, přesto že plno hnidopichů tyto dva hrdiny srovnávali je nimi obrovské množství rozdílů. Okouzlil příjemným příběhem, avšak ke konci bohužel zklamal svou přílišnou překombinovaností a zejména vysokým množství zvratů, ze kterých šla mnohým hlava kolem. Každopádně díky vydělaným penězům byl druhý díl jasnou volbou. Přestože se nejednalo o vyloženě špatný film, veliké množství lidí rozhořčil až příliš lineární příběh. Nyní tu máme Mission: Impossible III a režie se ujímá J. J. Abrams, který toho nasliboval až příliš, než aby to všechno mohl splnit. Jak to tedy nakonec dopadlo? Film se rozeběhne okamžitým flashforwarem, který sice působí jako takový malý spoiler, ale zároveň značně popohání film dále. Divák si totiž nemůže být jist, jak zde zobrazená situace dopadne a navíc neustále naráží na situace, o kterých se tam mluvilo. Ihned poté bude učiněna radost zejména všem těm co sledovali již seriál, neboť titulková sekvence se odehrává přesně v jeho duchu, ono vůbec v tomto filmu budete narážet na spoustu odkazů ke všemu co se na něj váže, ale o tom až později. Musím se přiznat, že jsem se ze začátku neuvěřitelně nudil, film si mě ničím nezískal a já se jen modlil, aby se v podobném duchu nesunul až ke konci. Pečlivě jsem sledoval práci filmařů, ale místo slibovaných vychytávek a revoluce v žánru jsem sledoval roztřesenou kameru a mohl číst Abramsův rukopis, který je jasný snad v každém záběru. No každopádně mé modlitby byly vyslyšeny, neboť přišla mise ve Vatikánu, která je opravdu skvělá, vlastně vše co následuje po ní je skvostné. Abrams pouští jednu akci za druhou, avšak vůbec ne na úkor příběhu, vychutnává si scény, ve kterých může připomenout nějakou slavnou část z předchozích dílů – třeba skok ze zdi – a prostě je to nářez. Filmu nepodtrhává nohy ani polidštění děje a pokusy o nabourání divákových emocí, ba právě naopak, působí to tam přinejmenším skvěle, avšak rozhodně nechci říkat, že jsem nenašel nic, co by mě pořádně nenaštvalo. Hlavní záporák je jasný hned a rozhodně je třeba uznat, že v dějinách moderní kinematografie jsem ještě neměl tu čest vidět lepší postavu než je Davian (úchvatný Philip Seymour Hoffman), konečně někdo nekecá, ale jedná, horší je to však s jeho společníkem, který nám zůstává utajen. Právě to slovo utajen je hřebíčkem do rakve. Film se snaží aby diváka ani náhodou nemohlo napadnout kdo to je a používá k tomu již několik let okoukané způsoby, které jsme mohli vidět třeba i v podprůměrném snímku Sám doma 4. Zejména v jedné fázi to působí tak strašně okatě, že jsem byl neuvěřitelně pohoršen tím, jaké dělají tvůrci z diváků debily. Celkově se jedná „jen“ o další Mission: Impossible, což rozhodně není špatný verdikt a pokud to někomu nestačí, pouze čistě konstatuji, že své předchůdce nechává daleko za sebou, jen škoda té obrovské předvídatelnosti. 80% [TOP 19/10 88%] (04.05.2006)

Přesně 10 let po prvním díle se Tom "Ethan Hunt" Cruise vrací s dílem třetím. A nemožné se stalo možným - trojka je nejen lepší než předchozí dvojka, ona je ale hlavně lepší než jednička. A co víc, do tohohle sousta se zakousl neznámý začátečník J.J. Abrams a překonal režiséry tak zvučných jmen jako jsou Brian De Palma a mistr akčních nářezů John Woo. To už je hodně co říct. K tomu vedle tradičně dobrého Toma (je vidět, že bez Ethana a motorky se prostě neobejde) může divák slintat i nad nechutně skvělým záporákem Philipa S. Hoffmana a tak trochu záhadným Laurencem Fishburnem. No i ostatní role jsou vlastně dobře obsazené (J. Rhys-Meyers či M. Monaghan). Scénář sice trpí několika logickými děrami, ale v rámci žánru se ještě drží v normě, a hlavně nelogičnosti zas tolik neruší. Sečteno podtrženo: zábavný a napínavý filmeček, jehož lákavý obal není jen prázdná skořápka. (21.05.2006)

Greengrass vs. Abrams! Dve trilógie, ktoré sú symbolom špionážnych akčných filmov a ak mám pravdu povedať, keby túto sériu J.J. režíroval od začiatku, Bourne sa môže schovať. Ukážkové akcie, načasovanie, strih, kamera a hlavne porcia napätia, popri ktorej si réžo trúfol aj na milenecko-romanticko-dramatickú zápletku, ktorá sadla ako riť na šerbel. Bez pocitu nudy a s vychutnávajúcim pocitom výkonu Toma Cruisova a Michelle Molaghan musím dať plné! 100%. (15.10.2006)